Dva její vrcholy tvoří Ibsenův Nepřítel lidu a divácky mimořádně úspěš- ný Pygmalion," říká Töpfer.

Své účinkování se rozhodl s koncem sezony završit herec Viktor Preiss. Překvapilo vás to? A jak velká ztráta to pro vás je? Přece jen s ním odchází i divácky nejúspěšnější projekt ve více než stoleté historii vašeho divadla, komedie Georgese Feydeaua Brouk v hlavě, která měla v režii Jiřího Menzela od listopadu 1996 přes 360 repríz.

Odchod Viktora Preisse mě nemohl překvapit. Jsme osobní přátelé a o jeho váhání i rozhodnutí vím více než rok. Je mně líto, že se už nebudeme potkávat na jevišti, protože pro mě to byl vždy velký svátek, ale na druhou stranu si jeho rozhodnutí hluboce vážím a rozumím mu. Brouk v hlavě je nejúspěšnější komedie G. Feydeaua a hrála se v Bratislavě ještě asi o pět let déle a v Brně se dosud hraje. Derniéry ale patří k životu u divadla stejně jako premiéry.

Dozná herecký soubor ještě nějakých dalších změn?

Soubor od minulé sezony posílilo několik nových členů. Jsem rád, že jsou to například Igor Bareš, který přišel z Národního divadla a exceluje právě v Nepříteli lidu, dále Naďa Konvalinková, Antonie Talacková, Tomáš Pavelka, který přichází ze Švandova divadla, a mladý absolvent konzervatoře Marek Lambora, jehož můžete vidět jako Romea, Šárka Vaculíková, která se uvedla jako skvělá Líza Doolitleová v Pygmalionu. Herecký soubor je živý organizmus a bude se ještě dále vyvíjet a doplňovat.

Jedna z nových tváří, studentka pražské DAMU Tereza Terberová, se objeví hned v zářijové premiéře Její pastorkyně po boku Dagmar Havlové. Čím vás tato mladá herečka zaujala?

Terezku Terberovou si pamatuji už od přijímacích zkoušek na DAMU. Je studentkou v mém ročníku a patří k mimořádným talentům, o čemž se budou moci diváci přesvědčit v nové premiéře. Členkou divadla ještě být nemůže, protože musí dokončit studium na DAMU, ale počítáme s ní podobně, jako s dalšími budoucími absolventy, které sledujeme.

Když už jsme přešli k příští divadelní sezoně nabídnete v ní sedm premiér. Mají nějaký jednotící prvek?

Jednotícím prvkem pro Studiovou scénu je program, který jsme zahájili právě minulou sezonu, tedy Česká a Slovenská současná hra. Představujeme v ní nejen osvědčené, ale i mladé talentované autory a dáváme při takové příležitosti prostor mladým režisérům.

Na naší hlavní scéně pak nabízíme pestrý výběr titulů. Hledáme velké a silné příběhy a témata, která by rezonovala s dnešní rozevlátou dobou. Možná budu považován za konzervativního principála, ale myslím, že na Vinohrady postmoderna nepatří. Aktuálnost tématu není v jeho ambaláži, ale v poctivém hledání v autorově textu. Proto také v našem repertoáru najdete převahu klasiky. Tu lze inscenovat moderně, nikoliv postmoderně, a to je velký rozdíl.

Na který z nových titulů se těšíte vy sám? A zahrajete si v některém z nich?

Těším se na všechny. Na Peer Gynta, kterého bude režírovat Martin Čičvák, mimochodem inscenoval u nás veleúspěšné představení Amadea. Nějaké nabídky pro příští sezonu mám, ale nechci zasahovat do kompetencí uměleckého šéfa Juraje Deáka, a tak se nechám překvapit, jestli budu obsazen.

Zajímavostí je, že jednu z nově ohlášených her Zvěstování aneb Bedřichu jsi anděl autora Milana Uhdeho připraví režisér Jan Burian, který si do vinohradského divadla „odskočí" z ředitelské pracovny Národního divadla. To asi není úplně standardní situace i když vím, že pan Burian na Vinohradech v minulosti působil jako umělecký šéf a kmenový režisér.

Honza Burian je můj kamarád a především skvělý režisér. Funkce ředitele Národního divadla je ovšem výsostně manažerská. Vím, že se mu po vlastní umělecké tvorbě stýskalo. Byla by škoda, kdyby ji na dlouho opouštěl. Hledali jsme tedy titul, který by mu byl blízký, a volba padla na Uhdeho komedii Zvěstování. Viděl jsem již generální zkoušku a jsem si jist, že se diváci mají na co těšit. Spolupráci s ním si soubor velmi pochvaloval.

Nelákalo by vás vrátit se jako režisér do plenéru, jak tomu bylo v roce 1994, kdy jste pro Letní shakespearovské slavnosti připravil Romea a Julii?

Letní shakespearovské slavnosti jsem založil. Bylo to už v roce 1990. Tehdy tam Jan Kačer inscenoval Sen noci Svatojánské a já to „produkoval". Tehdy jsme ještě s Eliškou Balzerovou sháněli židličky, které jsme si půjčili v nedaleké škole na Smíchově. Začátky byly velmi amatérské a teprve jsme diváky učili na Pražský hrad na letní představení chodit. Když jsme je to naučili, stal se z toho již komerčně úspěšný projekt a jak to tak bývá, chopili se ho již jiní.

Jistě se zajímáte o to, jak se vláda vyjádří k senátnímu návrhu zákona o veřejných kulturních institucích, který má právně upravit jejich fungování. Je pro vás jeho přijetí absolutní nutností?

Musím se přiznat, že dost dobře nechápu, proč není zákon o veřejných kulturních institucích už dávno přijat. Jako absurdní mně připadá, že se má vláda vyjadřovat k senátnímu návrhu, když by správně měla tento návrh již dávno předložit sama. Proměnit příspěvkové organizace na něco smysluplnějšího, jednoduššího a flexibilního mělo být již dávno hotovo. Já sám si pamatuji, že debata o tom probíhá více než deset let. Tato transformace by uvolnila ruce ve fungování především regionálním divadlům. Ta na tuto změnu čekají, pokud vím, netrpělivě již řadu let. Budu doufat, že se konečně dočkají.

Čtěte také: Soubor Divadla Na zábradlí by mohl hostovat v Divadle Komedie