Kdo zná tvorbu sochaře Čestmíra Sušky, nebudou pro něj jeho nové objekty velkým překvapením. Hlavní rozdíl najdemev použitém materiálu. Suška se v devadesátýchl etech věnoval zejména opracovávání velkých dřevěných monolitů do hravých tvarů. Nyní vyměnil pilu za autogen a dřevo za vysloužilé kovové kontejnery.

Průmyslový chrám

Suška se věnuje vypalování a vyřezávání otvorů do gigantických nádrží od piva odkoupených ze smíchovského pivovaru a dalších objektů posledních pár let. Teprve ve vhodném prostředí a v nadkritickém množství začnou jeho díla správně rezonovat. Pokud byste se s nimi setkali jednotlivě,napadne vás, že se jedná o zajímavou hříčku, nápad umanutého kutila. Do válců několik metrů dlouhých jsou vyřezány poměrně jednoduché vzory, které autor podle svých slov nacházel třeba na ubrusu či záclonách. Vystavení objektu povětrnostním podmínkám pak okraje zpatinuje rezavým nádechem. Ale když se díla vyrobená během posledního roku sejdou pohromadě ve vysloužilé tovární hale? Prostor se promění v chrám zapomenutému industriálnímu božstvu. Na zjizvené betonové podlaze a v kalném světle prodírajícím se skrz zaprášená tovární okna si návštěvník připadá trochu jako potápěč, jenž stanul v ruinách zatopené Atlantidy. Barvy ztlumila hlubina, jsme v monochromním světě obklopeni předměty neznámého účelu. S největší pravděpodobností jsme v celém prostoru sami, protože Thámova není pravidelným galerijním prostorem a většina informovanýchsi již prohlídku odbyla při vernisáži. Ta se nesla v hudebním duchu, Rezavé květy se dají i rozeznít. „I při práci ty věcí hrají. Nikdo netuší, že když se propálíte autogenem dovnitř, vydá to úžasný zvuk, jako když hrajete na didgeridoo,“ prozrazuje Čestmír Suška.

Kouzlo povrchu

Samotné tvary jsou poměrně obyčejné, v tom Suška nezapře příslušnost k bývalé skupině Tvrdohlaví, jejíž členové se snažili dělat umění pro lidi, bez matoucích intelektuálních hloubek. Některé tvarosloví se opakuje již ze sochařova dřevěného období, nově vstupuje do hry hra s dutinou. Suška se však nezastavuje u obyčejného penetrování objektu. V karlínské hale najdeme také koberce vyskládané z vyřezaných dílů, jako chybějící doplněk objektů. A rovněž papírová plátna, na kterých jsou tyto dílce, opět poskládané do geometrických vzorů, otištěny metodou rezavění. Vzpomínka na rezavé svorky v rozích spisů, k nevíře prostá i působivá.

Industriální materii si sochař nevybral náhodou. „Dětství jsem prožil ve Vysočanech, naproti fabrice ČKD, kde pracoval můj táta. To snad hovoří samo za sebe,“ říká Suška.