ZákladDVD „Live60“ tvoří sestřih koncertu v Lucerně, uspořádaného loni v listopadu na oslavu zpěvákových 60. narozenin. Prokop zde předvedl průřez svojí čtyřicetiletou kariérou a pozval na pódium řadu hostů, například Vladimíra Mišíka, Dana Bártu, Petra Skoumala či Jiřího Suchého. Krom záznamu představení obsahuje DVD archiv „televizních písniček“ (potažmo videoklipů) z let 1969 až 2006 a půlhodinový dokumentární film mapující zásadní Prokopovy tvůrčí i životní mezníky. Celý projekt režíroval Jiří Věrčák, známý mimo jiné zfilmováním Saturnina nebo autorstvím řady dokumentů cyklu Gen. „Jiřího jsem oslovil především proto, že poslouchá stejnou muziku jako já,“ vysvětluje Michal Prokop.

V dokumentu se zmiňujete, že nerad vzpomínáte na svoje „popové“ období v letech 1972 až 1978. Ale i tam přece byly zajímavé momenty. Co třeba účinkování v semaforské Kytici?

Samozřejmě, účinkování v Kytici bylo asi moje nejpříjemnější angažmá v celých 70. letech. Byla to pro mě oáza „normality v normalizaci“, pokud to tak mohu říct. Ale jinak trvám na tom, že 70. léta pro mě profesně neznamenala vůbec nic. Z osobního hlediska to ovšem bylo úplně jinak. Oženil jsem se, měli jsme děti a v tomhle směru bylo vše v pořádku. Ale na Semafor vzpomínám rád.

To byl i důvod, proč jste pozval na svůj narozeninový koncert pana Suchého?

Ten důvod byl ještě trochu jiný. Pozval jsem ho především proto, že patřil k mým vzorům, když jsem s hudbou úplně začínal. Právě semaforské písničky, jako třeba Blues pro tebe, které jsme spolu s panem Suchým vystřihli na koncertě k šedesátinám, patřily k prvním, které jsem kdysi zkoušel nacvičit u nás doma v kuchyni.

Hostování vašich souputníků jako Radima Hladíka a Vládi Mišíka, stejně jako účast významných spolupracovníků jako Petra Skoumala, je nasnadě. Ale podle čeho jste vybíral hosty z „mladší generace“?

Hosty jsem vybíral tak, aby byla jasně vidět linie: lidé, od kterých jsem se učil já, muzikanti, se kterými jsem hrál souběžně a lidé, kterým jsem jakoby předal štafetu. Myslím tím štafetu v žánru, který jsem se snažil dělat. Za takové muzikanty považuji Dana Bártu a Zdenka Bínu z kapely –123 min.

Když jste v období přípravy alba Poprvé naposledy obnovoval skupinu Framus Five, vyhrožoval jste, že se jedná pouze o dočasnou záležitost…

Původně jsme opravdu plánovali hrát maximálně jeden rok. Ale právě po koncertě v Lucerněmi přišla škoda celé to ukončit. Už proto, že jsme do toho investovali docela dost práce.

Na co se mohou těšit návštěvníci zítřejšího křtu? Čím se bude koncert odlišovat od ostatních vystoupení Framus Five?

Bude to podobný koncert, s jakým občas vystupujeme po republice. Ale v Praze hráváme tak málo, že každý koncert je vlastně originál a křest by měl být odlišný i tím, že více připomene atmosféru koncertu v Lucerně. Už proto, že jsme pozvali několik stejných hostů. Konkrétně Radima Hladíka, který bude kmotrem alba a samozřejmě si s námi také zahraje, nebo zpěvačku Markétu Foukalovou. A na závěr máme připravené ještě jedno překvapení. A pokud se má jednat o překvapení, tak to nemohu prozradit.