V černobílém filmovém dílku hráli kromě Suchého a Šlitra také Eva Pilarová, Hana Hegerová a René Gabzdyl. Jazyková hravost a poetické obrazy Suchého textů i dnes jemně baví na pozadí zápletky s prvky absurdity. Ve zkoušce času obstála i Šlitrova prokomponovaná hudební partitura, která se střihově lomí do různých parodovaných nálad a lahodí hity jako „Ty jsi švarná, já jsem švarný“.

Poštovní holub

Formanové přenesli filmové dílko na jeviště, aniž by ho kopírovali. Naopak posílili jeho stylizovanost a vsadili na divadelnost. Nonšalantně ovládají velkou plochu jeviště i hlediště. Inscenaci ponechávají atmosféru šedesátých let – ženy nosí pouzdrové šaty do A, na závěsných dekoracích se skví geometrické vzory jako ze socialistických tapet.

Na scéně jsou zhuštěna všechna potřebná dějiště (koupelna, obývák, ložnice), doplněná o stupňovitou konstrukci za oknem.Naní ožívají až surrealistické obrazy veršů libreta: například když Listonoš (Jiří Suchý) zpívá o touze stát se poštovním holubem, za oknem se vznáší hejno nadživotních maket ptáků nadnášených dívčím sborem.

Početný dámský chór si inscenátoři přimysleli a vynalézavě tak zaplnili jeviště a zdynamizovali dění. Právě „masové“ scény (třeba příjezd Tety z Liverpoolu) hýřící barvami a pohybem patří k nejpůsobivějším. Sboru připadla většina písní z dávné Suchého hry Sekta, jež Formanové do „Procházky“ přidali. Songy zpravidla komentují dění na scéně a v úvodu i závěru provolávají slávu divadlu.

Moje blues

Kultivovaně zábavnému představení svědčí živý orchestr, méně už výkony některých představitelů alternace první premiéry. Jana Malá (Vanilka) má sice dravý komediální talent, ale její verva zatlačuje nadhled a jazykové bohatství textů, navíc zpívá silou a nezněle, zvlášť v hloubkách. Styl hudby i textů lépe cítí Zuzana Stivínová (Teta z Liverpoolu), v lyrické poloze však její jinak jistý zpěv zmatní.

Středobodem představení je korpulentní Petr Píša v Šlitrově roli Advokáta. Působí jako nevšedně pohybově i komediálně nadaný operní pěvec, Šlitra nenapodobuje a s citem pro míru nadsázky vytváří novou celistvou postavu. Jiří Suchý se drží svého záměrného neherectví a ne-zpěvu, ve velkém sále však trochu zaniká. Jeho Listonoši po čtyřiceti letech pochopitelně ubylo energie a nadšení. V jedné z písní jako by tento žijící klasik bilancoval hořké úseky své kariéry: „Blues který se nevyplácí / To je moje blues“.

Dobře placená procházka

Nová instrumentace: M. Ivanović

Hudební nastudování a dirigování: L. Pešek

Režie: Miloš Forman, P. Forman

Scéna:Matěj Forman

Kostýmy: J. Pištěk.

Národní divadlo, premiéra 22. 4. 2007.