„Mrzí mě, že snahy o obnovu Mariánského sloupu doprovází opakované protiprávní jednání,“ napsal na facebookovou stránku pražský primátor Hřib po jednání městské rady a narážel na víkendové dění na místě, kde až do roku 1918 stál raně barokní pískovcový sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie (Immaculaty) a sochy andělů poražejících draky, který byl vybudován Janem Jiřím Bendlem v polovině 17. století.

Tomáš Váňa, bratr sochaře usilující o obnovu Mariánského sloupu, rozebíral bez povolení dlažbu Staroměstského náměstí. Podle Hřiba se tato nepovolená činnost odehrávala v průběhu modlitby. Primátor zároveň poděkoval strážníkům za profesionálně zvládnutou situaci.

Sochař nemá svolení majitele

„Parcela Staroměstského náměstí patří Praze. Pokud chce někdo něco stavět na cizím pozemku, nestačí mu jen stavební povolení, ale musí mít také svolení majitele. Jakožto město musíme chránit vlastnické právo. Zastupitelstvo se jasně vyjádřilo, že o Mariánský sloup na Staroměstském náměstí Praha nemá zájem, a svolení majitele tedy neposkytlo,“ uvedl Hřib s odkazem na jednání zastupitelů ze 14. září 2017, kteří se záměrem obnovení sloupu nesouhlasili. Většinu tehdy přitom měla koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice (Zelení, STAN, KDU-ČSL).

Nástupce Adriany Krnáčové (ANO) se pak pustil v komentářích pod příspěvkem na sociální síti do historického exkurzu. „Jedná se o symbol porážky myšlenky tolerance, která je stále aktuální. Připomíná násilné prosazování jedněch ideí na úkor jiných. Jako takový je tedy zosobněním zbytečného konfliktu. Připomínám, že stržení sloupu podpořil i Tomáš Garrigue Masaryk a Ferdinand Peroutka, protože sloup byl tehdy vnímán jako symbol habsburské nadvlády,“ argumentoval Hřib.

Jen ho sejmi!

Události 3. listopadu 1918 - krátce po vzniku Československa - jsou podobně vyhrocené a nejasné jako současná diskuze o případné obnově. Podle příznivců stavby kopie sloupu se tehdy o svržení postaral jeden ze žižkovských bohémů Franta Sauer, účastníci tábora lidu při výročí bitvy na Bílé Hoře, který pořádali národní socialisté a sociální demokraté, při návratu pak Sauera hecovali: „Jen ho sejmi!“ Na Staroměstském náměstí se pak střetli podporovatelé a odpůrci kácení sloupu.

Prezident Masaryk pak při návštěvě hlavního města prohlásil: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“ Novinář Peroutka byl ve skutečnosti o něco zdrženlivější. I nyní někteří lidé připomínají, že Mariánský sloup vznikl díky penězům císaře Ferdinanda III. jako památník připomínající úspěšnou obranu Prahy při dobývání švédským vojskem. Je tedy vnímán částí veřejnosti vnímán jako dárek městu za hrdinství obyvatel, nikoliv jako symbol netolerantní rekatolizace země.

Obnova by byla stejně pomýleným činem

Uměleckohistorická společnost (UHS) před necelými dvěma lety každopádně v dlouholetém úsilí sochaře Váňu nepodpořila, stanoviskem spíše dala zapravdu pražským politikům. „Původní sloup (…) byl významnou památkou barokního umění a jeho plánovité zničení představovalo vandalský čin neodůvodnitelný ideologickými argumenty. Tzv. obnova mariánského sloupu na původním místě by však byla skutkem z uměleckohistorického hlediska stejně pomýleným,“ píší historici.

Mezi argumenty společnosti patří třeba to, že původní památka byla devastována a její přesnou kopii nelze zhotovit, napodobenina navíc neodpovídá originálu po stránce materiální, technologické ani umělecké. Dalším argumentem je, že vedení metropole by mělo řešit kompelxní změnu celého prostoru náměstí včetně dostavby radnice.

„Třebaže demolice původního mariánského sloupu byla z pohledu ochrany památek neodůvodnitelným barbarstvím, chápeme tento sto let starý čin jako integrální součást dějin. Dějin, které nelze zpětně kádrovat, napravovat či vylepšovat formou ahistorických retuší,“ uzavírá UHS své stanovisko.