Nad jubilejní sezónou, mezníky ve fungování souborů i vizemi do budoucna hovoří v rozhovoru pro Deník ředitel FOKu Daniel Sobotka a ředitelka Pražského filharmonického sboru Eva Sedláková.

Eva SedlákováNarodila se v Praze.
Vystudovala Filosofickou fakultu UK.
V minulosti pracovala jako ředitelka odboru umění Ministerstva kultury, poté deset let jako manažerka České filharmonie a manažerka hudebních projektů a festivalů v České republice i zahraničí. Je členkou grantových komisí Ministerstva kultury, členkou správních rad Židovského muzea a Nadace Židovské obce v Praze.
Od roku 2011 je ředitelkou Pražského filharmonického sboru.

Poprvé spolu soubory vystoupily v roce 1940, a na jednom pódiu se potkají i letos v září. Jak si vysvětlujete, že oba dva významné pražské soubory vznikly ve stejném roce?

Eva Sedláková (ES): Myslím, že obě tělesa vznikla naprosto nezávisle. Pražský filharmonický sbor jako součást tehdejšího Radiojournalu, FOK jako samostatné těleso specializující se na filmovou hudbu, s důrazem na pořádání vlastních koncertů. Snad jedině příznivé kulturní ovzduší první republiky by mohlo být společným jmenovatelem obou těles v jejich začátcích.

Daniel Sobotka (DS): Viselo to ve vzduchu živobytí lidí poznamenala hospodářská krize, umělci hledali nové formy uplatnění, rozvíjel se zvukový film a novým fenoménem se stalo rozhlasové vysílání, tehdy takřka výhradně živé. Samotný zrod obou těles v jednom roce byl sice na sobě nezávislý a náhodný, ale ve světle okolností to zas takové překvapivé nebylo.

Co považujete za nejdůležitější mezníky ve fungování souborů?

ES: Zcela určitě působení hlavních sbormistrů, mezi které patřili Jan Kühn, Josef Veselka, Lubomír Mátl, Pavel Kühn, Jaroslav Brych, Jan Rozehnal a Lukáš Vasilek. Právě sbormistři mají naprosto zásadní vliv na uměleckou úroveň sboru, na směřování a volbu repertoáru, ale i ovzduší, v jakém sbor pracuje. U pěveckého sboru je provázanost se „šéfem" daleko větší, než je tomu u orchestrů. Organizačním mezníkem sboru bylo osamostatnění od České filharmonie v roce 1990. Od té doby působí Pražský filharmonický sbor jako samostatná příspěvková organizace Ministerstva kultury. Jde mimochodem o opravdovou zvláštnost, v Evropě jsou podobné koncertní sbory v naprosté většině součástí buď rozhlasových či symfonických orchestrů.

Ředitelka Pražského filharmonického sboru Eva Sedláková

DS: Orchestr F.O.K. vznikl v roce 1934, v době hospodářské krize. Že ji přežil, je prvním mezníkem. Pominu-li válečné útrapy, je druhým mezníkem rok 1952, kdy byl původní orchestr zastřešen Prahou a stal se po vzoru dalších evropských metropolí reprezentačním tělesem s oficiálním názvem Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Za jiné milníky lze považovat první zahraniční hostování na jednotlivých kontinentech či éry jednotlivých šéfdirigentů orchestru.

Jak historicky fungovala spolupráce mezi soubory?

ES: Obě tělesa spolu mnohokrát vystoupila, v naší databázi máme více než pět set záznamů o společných koncertech a nahrávkách. Poprvé se FOK a PFS profesionálně setkaly 16. listopadu 1940 při provedení Haydnovy Mše B dur. Ve stejném roce se uskutečnila i první společná nahrávka pro tehdejší Ultraphon (dnes Supraphon) se ve studiu Domovina natáčela Smetanova kantáta Česká píseň. Na projektu se sbormistr Jan Kühn sešel s dirigentem Otakarem Jeremiášem. Od té doby tělesa společně vystoupila při více než pěti stovkách příležitostí v České republice i zahraničí.

DS: Orchestr se při sestavování svých programů bez kvalitního sboru neobejde. Díla, ve kterých společně vystupuje orchestr, sbor a pěvečtí sólisté jsou pro publikum možná vůbec nejpůsobivější. K první spolupráci obou těles došlo přirozeně velmi brzy po vzniku a od té doby bych ji označil za permanentní: společných koncertů doma i v cizině bylo za tu dobu stovky a číslo stále narůstá.

V čem se liší vedení pěveckého a symfonického souboru?

DS: Základní rozdíly jsou v instrumentu s lidským hlasem zacházíte jinak než s hudebním nástrojem. Hlas například nevezete na turné kamionem v transportních bednách. Prasklou strunu vyměníte jistě rychleji, než uzdravíte nachlazené hlasivky. Na druhou stranu se ani v případě sboru ani orchestru neobejdete bez lidských emocí, uměleckého talentu a umu…

Daniel SobotkaNarodil se v Pardubicích.
Absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů VŠE.
Byl poradcem generálního ředitele České filharmonie, pracoval též v zahraničí (působil mj. v severním Německu na Schleswig-Holstein Musik Festivalu, koordinoval kandidaturu Banské Bystrice na titul Evropské hlavní město kultury, realizoval prezentaci města Prahy na světové výstavě EXPO v Aiči v Japonsku aj.).
Byl předsedou poradního sboru primátora hl. m. Prahy pro kulturu, kromě kulturních projektů se v komerční oblasti zabýval komunikačními strategiemi a marketingem.
Od dubna 2013 je ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

ES: Zatímco symfonický orchestr je v převážné části své činnosti organizátorem koncertů a tedy i tvůrcem repertoáru, pěvecký sbor (kromě svých samostatných koncertů) je najímán jednotlivými pořadateli a koncertní repertoár může tedy ovlivňovat jen omezeně, zejména návrhem na zařazení zajímavých oratorních či kantátových děl na program koncertu. Pokud jde o samotné řízení tělesa, pěvecký sbor je celistvější, hlasové skupiny jsou čtyři oproti sedmnácti nástrojovým skupinám v orchestru. Komunikace je tedy jednodušší. Dost velké rozdíly vidím ve způsobu zkoušení. Nastudování sborového partu vyžaduje úplně jinou frekvenci a délku jednotlivých zkoušek. Sbor je také více flexibilní, pokud jde o časové rozpisy zkoušek a změny v požadavcích pořadatelů. Rovněž přehled naší činnosti v jednotlivých sezonách můžeme vydávat až později poté, co své představy uzavřou jednotliví pořadatelé.

Proč jste pro oslavu a zahájení 80. sezony zvolili zrovna Mahlerovu Druhou symfonii?

DS: Nápad se zrodil z debaty s naším dramaturgem a dirigentem koncertu Jac van Steenem, hlavním hostujícím dirigentem našeho orchestru v této sezóně. Hledali jsme společně dílo, které odpovídá příležitosti zahájení narozeninové sezóny a současně ho naše publikum nemělo možnost delší dobu slyšet. Není to jen koncert, je to událost.

ES: Je pravda, že výběr provedl FOK a my jsme souhlasili. Je to nádherné dílo, i když nás sbor v něm vystoupí až v závěrečné části… Proto také tento koncert nepojímáme jako náš „výroční", ale jako příležitost vystoupit s FOK, který ve stejnou dobu slaví stejné výročí.

Od kdy budete ladit hlasy Pražského filharmonického sboru a FOKu dohromady?

ES: Obě tělesa mají nejdříve oddělené samostatné zkoušky. Obvykle se sejdou na první společné zkoušce dva dny před koncertem, myslím, že tomu nebude jinak ani tentokrát. Počet samostatných zkoušek je věcí sbormistra, společné zkoušky určuje dirigent koncertu.

DS: Postup je zavedený, takřka rituální: zhruba týden předem přijíždí dirigent koncertu a zkouší nejprve odděleně se sborem, orchestrem a sólisty. Pak jsou na řadě společné zkoušky a generálka. Při těch se dirigent zaměřuje především na celkovou souhru celého aparátu a piluje obtížná místa. Je zajímavé sledovat právě tato místa při zkouškách a pak napjatě při koncertě.

Oba soubory vystupují pravidelně nejen v Čechách, ale také v zahraničí. Připravujete nějaký narozeninový program i pro tamní vystoupení?

Společné vystoupení na Pražském jaru 1983

ES: Ještě letos na podzim vystoupíme v Mnichově, Berlíně, Mexiku a Spojených státech. Zejména v zámoří představíme český repertoár, především díla Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka.

DS: První polovinu narozeninové sezóny věnujeme výhradně našemu domácímu publiku. Se světovým repertoárem. Do zahraničí vyrážíme opět až v novém roce v lednu na turné do Španělska, v dubnu do Německa. V zahraničí koncertujeme převážně s programy, jejichž základem jsou díla českých skladatelských velikánů, Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka a stále více Bohuslava Martinů. Český repertoár provedený českým orchestrem vnímá publikum v zahraničí zrcadlově právě tak oslavíme narozeniny s nimi.

Jaké další narozeninové akce chystáte na osmdesátou sezónu?

ES: Náš jubilejní koncert k 80. výročí sboru se bude konat 5. února 2015, program připravil pan sbormistr Vasilek a zazní na něm průřez nejnáročnějších sborových skladeb skladatelů dvou století. Připravujeme také výstavu fotografií mapujících celou historii sboru. K vidění budou ve foyer Rudolfina.

DS: Středobodem oslav je narozeninový galakoncert 20. listopadu v Obecním domě, na kterém spoluúčinkuje a moderuje ho Ondřej Havelka. Dorazí také gratulanti Pavel Šporcl, Dagmar Pecková, Jiří Bárta a Jiří Stivín. 80. sezona nás inspirovala také k unikátnímu koprodukčnímu projektu s Divadlem na Vinohradech, v březnu a květnu společně jen v několika reprízách uvedeme v Pražské křižovatce Hofmannsthalovu hru „Kdokoli". Celá sezona FOKu bude opravdu nabitá.

Nedatované společné vystoupení

Bude pro vás a pro celý soubor nadcházející sezóna výjimečná i v něčem dalším vedle narozenin?

ES: Sezóna je pro nás výjimečná zejména extrémním vytížením v její první polovině. V listopadu vystoupíme v Praze s Berlínskou filharmonií v Beethovenově Symfonii č. 9. Náročný bude především třítýdenní zámořský zájezd v Mexiku sbor vystoupí vůbec poprvé, ve Spojených státech nebyl více než 20 let. Připravujeme také po dvouleté přestávce nastudování opery v Národním divadle, v březnu vystoupíme v opeře Boris Godunov M. P. Musorgského.

DS: Je to sezóna, během které oznámíme jméno nového šéfdirigenta orchestru. Zatím ho tajíme, ale bude překvapivé. Šéfdirigent je pro profilaci orchestru klíčový, v minulosti byly šéfdirigenty Pražských symfoniků takové osobnosti jako Jiří Kout, Serge Baudo, Jiří Bělohlávek a Václav Smetáček.

Jaké priority si ředitelé předních hudebních uskupení vytyčují do další osmdesátky?

ES: Ráda bych, aby se Pražskému filharmonickému sboru i do budoucna dařilo udržet si vynikající uměleckou úroveň, která je nezbytnou podmínkou pro vystupování s nejlepšími domácími i zahraničními dirigenty, orchestry a interprety. Přeji si a svou prací se snažím vytvořit takové podmínky, aby se členům tělesa dobře pracovalo a v jeho čele stál výborný, náročný ale i inspirativní hlavní sbormistr. Důležitou součástí fungování tělesa jsou samozřejmě i finanční záležitosti, a tak doufám v příznivou ekonomickou situaci, která umožní pořádání zajímavých oratorních projektů, kterých se bude sbor moci účastnit. Doufám též v podporu nejen současného zřizovatele Ministerstva kultury a také možných budoucích zřizovatelů, ať už bude jejich právnická podoba jakákoliv.

DS: Zodpovídám za orchestr, jehož renomé, úspěch a uměleckou úroveň spoluvytvářely generace hudebníků, dirigentů, manažerů. Cítím proto pokoru a současně se cítím poctěn, že se mohu na chodu takového orchestru podílet. Osmdesátka orchestru sluší a stovka bude jednou našim nástupcům slušet ještě lépe.