Plzeňský Prazdroj letos slaví ve velkém stylu 170. výročí svého založení. Rok po roku tuto historii mapuje publikace Plzeňský prazdroj, jejímž kmotrem nebyl nikdo jiný než herec a scénárista, Zdeněk Svěrák. Slavnostní křest se konal v nově otevřené Pilsner Urquell Galerii v Praze U Lužického semináře.

O důkladném přístupu autorů k tématu publikace se vyjádřil i nakladatel, Oto Rubner: „Ještě nikdy jsem nevydával knihu, o níž bych předem nevěděl, jak bude rozsáhlá. Kolektiv autorů ji neustále doplňoval a celou 170letou historii pivovaru dokoce uzavřel událostí z 5. října tohoto roku, kdy se výročí pivovaru oslavovalo v Plzni". „Jsem na tuto publikaci hrdý," dodal nakladatel.

O důvodu vzniku knihy hovořil jeden z jejích autorů Vladimír Jurina, plzeňský publicista. „Kniha je trvalou připomínkou výročí. A není jen popisem událostí v pivovaru, jsou tam i etapy jeho vývoje v souvislosti s historickými reáliemi," uvedl Jurina.

„Věřím, že kniha bude pro řadu čtenářů nejen poutavým příběhem o historii našeho pivovaru a životě jeho zaměstnanců, ale stane se i zdrojem zajímavých informací o širších společenských souvislostech napříč dvěma staletími. Je to ideální vánoční dárek nejen pro příznivce plzeňského piva," představil publikaci Jurina.

„V době vzniku pivovaru nebyla elektřina ani plyn, pivo se přepravovalo koňskými povozy. Etapy vývoje jsme přiblížili i údaji o tom, kolik kdo tehdy vydělával a kolik co stálo, a tak jsme vytvořili plný obraz příslušného období," dodal jeden z autorů.

Novátorští právovárečníci

Na rozvoj pivovaru měli velký vliv právováreční měšťané, kteří do pivovaru okamžitě zaváděli všechny technické novinky. V pivovaru byl první parní stroj v Plzni a telefonní ústřednu do něj převezli rovnou z výstaviště, kde se představila jako žhavá technická novinka. Ale pivo zažilo podle Juriny i těžké doby, zvláště doby válečné, kdy však pivovarníci odmítali slevit z požadavků na kvalitu.

„V době socialistického budování se zase prosazoval ohřev parou, ovšem pivovarníci trvali na přímém ohni a své si uhájili. Ustoupili až v roce 1959, kdy uhlí nahradily plynové hořáky. Také nepřešli na kotle z nerezové oceli a dosáhli dokonce toho, že měď místo aby byla dodána do Sovětského svazu byla použita na výrobu kotlů v plzeňském pivovaru," ilustroval potíže Plzeňského pivovaru Jurina s tím, že dnešní doba je pro pivovar mimořádně šťastná.

Knize se daří nejen přinášet historické údaje, ale také názorně přiblížit čtenáři atmosféru a ducha dané doby. Poslední kapitola uzavírá knihu děním po roce 1989 a rozsáhlými investicemi do rozvoje značek Plzeňského Prazdroje, kvality piva i služeb, které v takové míře nezaznamenalo žádné období v historii pivovaru.

Kmotrem je známý herec

Kmotrem knihy se stal herec a scénárista Zdeněk Svěrák, který o sobě prozradil, že je „plzeňský". S plzeňským pivem ho spojuje i dlouholetá partnerská spolupráce Plzeňského Prazdroje s Divadlem Járy Cimrmana i s Centrem Paraple. Když se v lednu 2007 ukládaly do historických sklepů pivovaru v Plzni vzkazy současných osobností budoucím generacím, přispěl i on, když napsal:
„Milí vzdálení potomci, zajímalo by mě, jestli se ve Vaší době v Čechách ještě mluví česky, jestli jsou u Vás pořád tak hezké holky jako v našich časech a jestli bylo vynalezeno něco lepšího než pivo."

Tento vzkaz a obdiv k plzeňskému pivu Zdeňka Svěráka učinil kmotrem vskutku kompetentním. Kniha byla proto pokřtěna pěnou toho „nejlepšího, co bylo dosud vynalezeno", totiž Plzeňského Prazdroje.

„Dobrá značka to nemá lehké, je jako svůdná holka, ale musí si udržet svou pověst," uzavřel křest Zdeněk Svěrák.

Zdeněk Svěrák: Vždy se těším na „zlaté krky"

Jaký máte vztah k pivu? Zřejmě kladný, když jste se tu ocitl v roli kmotra knihy o Plzeňském Prazdroji. Jste pivař?

Já říkám, že jsem „plzeňský pivař". Zdědil jsem tuto náklonnost po tatínkovi, on měl toto pivo také nejraději. Vždy, když měl něco oslavit, zamířil k Pinkasům. Bylo mi jako malému klukovi divné, že jde za pivem tak daleko, ale maminka mi vysvětlila, že tatínek má „plzeňské" nejraději. A když jsem dospěl, vzal na pivo slavnostně i mě. Já si kupuji vždy karton „zlatých krků". A vždy, když se vracím z představení a řídím dlouhou cestu, visím před sebou nejenom silnici, ale i „zlatý krk". A těším se, jak dorazím domu a dojdu si pro něj do sklepa. A dám si třeba i dvě.

Co ještě máte společného s plzeňským pivovarem?

Plzeňský pivovar je od roku 2003 patron Divadla Járy Cimrmana a spojuje nás i projekt Paraple, kam pivovar přispívá.

Měl rád pivo i Jára Cimrman?

O pivu složil dokonce operu. Jmenuje se Úspěch českého inženýra v Indii. To přece nemohl napsat nikdo jiný než milovník piva. Vždyť on tam místo cukrovaru nakonec postavil pivovar se sloganem „Plzeň zdraví Dillí".

A s jakou se tatínek od Jelínků vracel?

S veselou. Přicházíval rozjařený, ale aby mamince dokázal, že ani U Pinkasů nezapomněl na rodinu, přinesl nám v kapse preclíky. No spíše už jen preclíkové drobky.