Vaše povídka se odehrává v tajemně křivém domě na vltavském nábřeží. Čím vás zaujal?

Dům stojí na Masarykově nábřeží naproti Slovanskému ostrovu a poprvé jsem si ho všimla už jako dítě, když jsme jeli se základní školou do Prahy na exkurzi. Paní učitelka nám z tramvaje ukazovala - podívejte, tamhle je dům, který má každé okno jiné. Já si tu historku někam uložila do hlavy a když mi volal Pavel Mandys a ptal se, jestli nechci napsat do připravované knihy jednu povídku odehrávající se na Praze 1, hned mi to naskočilo. Žiju tu napřeskáčku s Brnem už deset let, znám i pár historek z domu rodičů mého muže, tak se mi to všechno propojilo. A vznikla povídka, která se se odehrává na pozadí znárodnění v druhé polovině 20. století.

Kateřina TučkováZdroj: Deník

Paní baronka má také reálný předobraz?

Ne, ta co v příslušném domě dožívala za minulého režimu, byla jiná. Knižní baronka je mou fikcí.

Povídku pro Prahu noir jste psala v jiném žánru, než na jaký jste zvyklá. Bavilo vás to?

Ano. Mám ráda podobné výzvy. Nasměrují mě často tam, kam bych se se svými příběhy jinak nedostala. V tomhle případě to byla historie a volnost v tom, jaké téma si vyberu. Těšilo mě, že si můžu vyzkoušet nový formát. Nevím, jestli u něj zůstanu, ale nořila jsem se do něj s radostí a z výsledku mám velmi dobrý pocit.

Co na tom bylo nejtěžší? Najít rámec?

Ne, trefit se do stylu noir. Přečetla jsem si povídky, které vyšly v dané edici v newyorském nakladatelství Akashic Books a které vyprávějí cizí autoři o jiných městech – Belfast noir a Teheran noir a skrze ně zažívala žánr a rozsah. To mi také rozšířilo obzory, protože jsem zvyklá psát v jiném rozsahu. Pak už šlo o to vymyslet příběh a pointu.

Má pro noir největší předpoklady jen Praha, nebo by se tyto povídky mohly odehrávat i jinde v Čechách?

Praha je nejznámější svými legendami, historickými místy a určitou magií, to je její výhoda. Ale dovedu si bez problémů představit, že by se povídky odehrávaly i v jiných našich městech nebo městečkách, jež mají zajímavá zákoutí nebo místní příběh.

Třeba Tábor noir…

Ano. Nebo Jindřichův Hradec noir. Takových by se našlo.

spisovatelka Kateřina TučkováZdroj: Deník

Čerpáte teď i z Prahy. Považujete už brněnskou oblast za vytěženou?

Rozhodně ne. Naopak tam nacházím zase jiné příběhy, než jaké jsem psala dřív. Sepisuju si seznam věcí, o kterých bych chtěla psát. Ale protože žiju i v Praze, rozrůstá se mi i o motivy pražské. Brno znám hlouběji, věci, které se tam děly od 17., 18. století, propojuji v knihách mnohem snáze. U Prahy mě fascinují známá místa, za nimiž objevuji něco nového, tajemného. Každé město mi prostě dává jiný typ inspirace.

Co nového vám teď leží na stole?

Už tři roky pracuju na nové knížce, která je skoro hotová. Jmenuje se Bílá voda a pořád ji nějak dopilovávám. Odehrává se v Rychlebských horách, ale příběhy postav jdou vlastně napříč republikou. Opět prostor druhé půlky 20. století, opět prakticky neznámé téma, které rozkrývám. Dělalo mi radost.

Jste už renomovaná domácí autorka. Uživila byste se jen psaním? A nemáte chuť to někdy udělat?

Ne. Já bych se kvůli psaní nerada vzdávala své běžné profese, což je kurátorská činnost. Nemluvě o tom, že být zavřená jen doma s příběhy by nebylo podnětné. Chuť psát by vysychala. Právě možnost pohybovat se i venku, v jiném prostoru, respektive reálném světě, to celé patřičně koření. Uživit se tím dá, ale bez okolní reality a možnosti ji prožívat by psaní chyběl potřebný motor.