Muzeum nesvobody v Praze. Infografika.Stále totiž není rozhodnuto o umístění muzea. Město vytipovalo několik lokalit a řada politiků i odborníků považuje hlavně ze symbolických důvodů za ideální prostor „pod Stalinem“. S tím však nesouzní vedení Prahy 7. „Jasné je to, že nebudeme stavět novou budovu. S ohledem na další velké investice, které má město před sebou, dáme přednost konzervativnímu řešení v podobě rekonstrukce některé stávající budovy v majetku města. Ta bude také hlavním vkladem Prahy, náplň instituce bychom rádi nechali na odbornících a občanské společnosti,“ komentovala projekt jeho iniciátorka v koalici Hana Marvanová (Spojené síly pro Prahu/STAN).

Mezi spolky a organizacemi, které plán podpořily a zároveň nabídly pomocnou ruku při jeho realizaci, jsou například Člověk v tísni, Konfederace politických vězňů ČR, Junák český skaut, Památník šoa, Post Bellum nebo Museum Kampa. Podle Marvanové jsou dveře otevřené všem dalším případným zájemcům a se státními institucemi typu Národní muzeum nebo Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) bude Praha o případné spolupráci teprve jednat.

Splátka dluhu

Historici poukazují na moderní muzea v okolních i vzdálenějších zemích, ve kterých Praha může hledat inspiraci. Na rozdíl od maďarského „Domu teroru“ nebo izraelského památníku Jad Vašem ovšem nevzniká myšlenka českého muzea totalitního útlaku z podnětu státu, ale hlavního města.

Pražští politici to vnímají jako splátku dluhu za nečinnost dosavadních vlád. „Zvlášť dnes je stěží představitelné, že by vláda podporovaná komunisty něco takového začala dělat. Záštita Prahy nad tímto projektem bude garantovat i objektivní přístup rodící se instituce k historickému bádání, protože Pražané jsou většinou liberálně smýšlející, a to se odráží i ve složení zastupitelstva,“ zdůraznil šéf klubu Spojených sil Jiří Pospíšil (TOP 09), podle kterého jde souhlas se založením muzea „napříč stranami“.

Všechny tragédie

Na potřebě kamenné vzdělávací instituce, která připomene nastupujícím generacím hodnotu svobody a částečně bude suplovat nedostatečnou školní výuku nedávné historie, se shodují představitelé města s lidmi, kteří moderní české dějiny zkoumají. „Pochopení podstaty autoritativních způsobů vládnutí, ovládání a kontroly společnosti, je zásadní pro poznání současných hrozeb, kterým společně čelíme. V tomto kontextu je důležité připomínat si nejen spáchané zločiny a hrdinské činy, ale také formy přizpůsobení se či otevřené kolaborace,“ praví Srpnová deklarace na podporu plánu.

Podle spisovatele Jiřího Padevěta je v názvu muzea klíčový termín paměť. „Mělo by jít o připomínku všech tragických událostí, všech obětí totalitních režimů i všech lidí, kteří kvůli nim nemohli prožít normální životy,“ uvedl.

Jak bude konkrétně vypadat podpora vznikajícího ústavu ze strany spolků? Například nezisková organizace Post Bellum, která už téměř dvacet let vytváří úctyhodnou databázi vzpomínek pamětníků Paměť národa, nabízí muzeu bezplatný licenční přístup k těmto „tisícům hodin audio a video záznamů vzpomínek, desetitisícům fotografií, deníků a mnoha dalším materiálům“.

Post Bellum zároveň využilo nabídku k opětovnému apelu na vedení Prahy, aby podpořilo vznik „čistě občanského Institutu Paměti národa“ v některém z prázdných objektů ve vlastnictví města. „Město spravuje desítky prázdných domů a vil, které by byly vhodné pro náš koncept. Například Dům pážat na Hradčanech v Praze 1. Jsme připraveni hradit nekomerční nájem. Chceme, aby převážně projekční expozice našeho Institutu nebyla závislá na politickém rozhodování a aby kontrolu nad fungováním měli lidé z Paměti národa,“ zdůvodnil požadavek ředitel a zakladatel Paměti národa Mikuláš Kroupa. Cílem jeho společnosti je prostor, který by vedle výstav umožňoval pořádání besed, přednášek, projekcí, ale i „vzdělávacích programů pro základní a střední školy a mnoho dalšího v každém krajském městě“.