Podle prezidenta Herecké asociace Václava Postráneckého Beneš svou osobností reprezentoval vzácný fenomén, jímž je slušnost. Přitom stihl být ještě elegantní, šarmantní, galantní, přátelský, vtipný, oddaný a jedinečný, zcela originální herec. Za rodinu promluvila nejmladší Benešova vnučka Anna, která na něj vzpomínala jako na vysokého váženého pána v klobouku, který se smál rozvážně a dlouze. Když se rozčílil tak s noblesou, "ale to to hřmělo". Podle Anny byl kouzelným dědečkem, protože stíhal být na dvou místech, doma a na obrazovce.

Desítky divadelních rolí ve Vinohradském divadle a v Městských divadel pražských, kde vystupoval především v konverzačních a detektivních komediích, zůstanou ve vzpomínkách herců, kteří s ním stáli na jevišti, a v mysli diváků, kteří přes půl století usedali v hledišti. Na obrazovce bude do domovů všech Čechů jistě vstupovat ještě velmi dlouho, protože hrál v mnoha známých filmech, například v Pohádce máje, Nočním motýlu, Hostinci u kamenného stolu.

Vždy byl slušným člověkem, a tak možná nejméně ušlechtilým mužem jeho kariéry zůstane nadporučík Lukáš, ale ten v jeho podání byl prostě svůj a divák se na něj nemohl zlobit. Poslední větší filmovou rolí byl v roce 1990 prezident T. G. Masaryk ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze. Naposledy se před filmovou kameru postavil v roce 2003 ve snímku Želary.