Žlutá nablýskaná drezína stála na vedlejší koleji. Nikdo si jí moc nevšímal. Jen čas od času si ji prohlédly děti a nechaly se na ní vyfotografovat. Žádný z nádražáků ji nepostrádal, nechtěl po ní práci a tak se nudila. A vymýšlela, jak by to udělala, aby byla středem pozornosti. Napadlo jí: „Budu někomu chybět, když po-tají odjedu? Všimne si toho vůbec někdo? Nesrazím se s jiným vlakem? Neudělám víc škody, než užitku?" To všechno jí probíhalo hlavou.

Touha po dobrodružství byla ale silnější než ona. Počkala, až odjede rychlík do Ledabylova, rozhlédla se kolem sebe a pomalu se rozjela. Opačným směrem na Kotěhůlky. Výpravčí už zmizel v dopravní kanceláři a tak si nikdo nevšiml, že žlutá krasavice opouští nádraží. Snad jen malý klučina a zamával jí na cestu. Drezína vyjela, pomalinku minula zdvižené závory, rozhlédla se, jestli něco nejede po silnici a už míjela první stromy za stavědlem.

Nemohla ale tušit, že z Kotěhůlek jede do Bradákovic nákladní vlak. Mašinka, služební vůz a tři cisterny. Výpravčí dal souhlas, aby vláček mohl přijet a neměl vůbec ponětí o tom, že se blíží velké neštěstí. Jak by také mohl. Drezínu a náklaďák už dělily jen kilometry.

Vzdálenost se pomalu zkracovala. Strojvedoucí se díval z okna, prohlížel si ne-daleký rybník. Žlutá krasavice si zase užívala volnosti, kolem sebe nikoho neměla a byla přesvědčená, že třeba právě v Kotěhůlkách někdo ocení její krásu. A vůbec, že si jí někdo alespoň všimne, zastaví se u ní, popovídá si.

O ztracené drezíně. Jedna z ilustrací Janise Mahbouliho v knize Pohádky z nádraží.

Z kilometrů už se ale staly jen metry. Náhle uslyšela zahoukání. Nákladní vlak míjel přejezd a tak všem – podle předpisů – vyslal varovaný signál. Drezína se strašně lekla. Zakládala si na tom, jak vypadá a teď by o svou vizáž mohla přijít. A kdyby jen to. Protijedoucí mašinka jí mohla vytlačit z kolejí! „Co mám dělat," ptala se sama sebe. Na dlouhé přemýšlení nebyl čas. Rychle zastavila a začala troubit.

Tři po sobě jdoucí zvuky vyslaly signál: „Stůj, zastavte všemi prostředky." Protijedoucí strojvedoucí ho uslyšel. Sáhl po rychlobrzdě, kola zaskřípala a nákladní vlak zastavil. Jen pár metrů od nešťastné drezíny. Ta by se nejraději vůbec neviděla. Sklopila oči, styděla se a bylo jí trapně. Prostě, kdyby to šlo, zahrabala by se hluboko pod koleje…

Strojvedoucí vlaku vylezl ze své kabiny. „Zbláznila ses? Co tady děláš, drezínko? Nemáš být ve stanici? Nepostrádají tě v Bradákovicích?" Spustil. „Asi ano. Možná mě opravdu hledají. Chtěla jsem se ale podívat do světa," slyšel odpověď muž s brýlemi a vousem. A vnímal moc dobře, jak je žlutá krasavice vyděšená a ne-šťastná.

Pochopil, že nemá cenu se na ni zlobit. Naopak. Přišel s nápadem. „Víš co," navrhl jí. „Zapojím tě před mašinu a společně se vrátíme do Bradákovic." Drezína si viditelně oddychla. A ještě víc, když znovu stála ve stanici. Nikdo se na ni ne-zlobil. A výpravčí si s ní pak každý den dlouhé minuty povídal, aby se necítila smutná a opuštěná.

Obal knihy Pohádky z nádraží od spisovatele Pavla Petra.

…o autorovi knihy Pohádky z nádražíAutor knihy Pohádky z nádraží Pavel Petr.Pavel Petr, 48 let. Rodák z Mladé Boleslavi se vyučil v oboru Železničář, pracoval jako průvodčí i jako výpravčí na vlečce v mladoboleslavské automobilce. Od malička měl sen, stát se sportovním novinářem. Přes týdeník Bony a časopis automobilky Škoda Mobil se dostal k mikrofonu v Českém rozhlase Region a následně také na Radiožurnálu. Komentoval na čtyřech hokejových světových šampionátech v ledním hokeji i zimní olympiádě v Soči. S druhou manželkou Janou mají syna Matyáše, bydlí v Luštěnicích u Mladé Boleslavi.

…o autorovi ilustrací v knize Pohádky z nádražíIlustrátor knihy Pohádky z nádraží Janis Mahbouli.Janis Mahbouli, 16 let. Tvrdí, že kreslí od dvou let, kdy se snažil vytvářet vodovkami různé jednoduché malby při cestě s rodiči po Austrálii. V současnosti studuje Střední odbornou školu cestovního ruchu a grafického designu v Pardubicích. V budoucnu by se chtěl živit jako televizní komentátor nebo rozhlasový reportér. Baví ho malba barvami, má navíc zájem o tradice a kultury různých států světa. Jednou si přeje mít velmi barevný a kontrastní byt. Pohádky z nádraží jsou jeho premiérou ve světě knižních ilustrací. Věří, že z ní bude hodně čerpat.