Proč nás lidé nenávidí?

Rozčarování, existenciální tíseň, násilí, propaganda, konzum, vyprázdnění slov jako svoboda, demokracie, láska. Tak vidí Laurie Andersonová současnou Ameriku. Simultánní český překlad písňových textů běžel na velkém digitálním displeji nad pódiem, i anglicky nehovořící diváci tak mohli vnímat vystoupení v plné síle, nejen prostřednictvím sugestivní hudby.

Útoky na současnou americkou politiku jsou mezi tamními umělci a intelektuály už jakousi součástí bontonu, ovšem Laurie Andersonová není ani povrchní, ani prvoplánová. Svoji deziluzi vyjadřovala spíše poetickými metaforami. O to intenzivněji její obžaloby působily. V případě Laurie Andersonové naplno ožilo okřídlené rčení, že básník je svědomím národa.

Pokud už Laurie zvolila přímočarý sarkasmus, jako například ve skladbách Proč nás lidé nenávidí? („dovolte mi zfalšovat vaše volby / dovolte mi vzít si všechnu vaši ropu / a nemáte ještě něco?“) nebo Jenom odborník („když je strašné horko a leden se promění v červenec / a všude řádí hurikány… / ale odborník řekne, že to není problém / tak to prostě není problém“), dbala na to, aby šokující pointu vygradovala z nečekaných souvislostí.

Křišťálově čirý melodram

Třeba skladba Proč nás lidé nenávidí? původně zněla jako kritika pouličního násilí a posléze vyplynulo, že oním násilníkem Laurie myslí USA.

„Věci veřejné“ samozřejmě nebyly jediným tématem pásma. Laurie vykreslovala Ameriku jako celek, i z její „intimní“ stránky. K nejsilnějším momentům patřila skladba Ztracené umění konverzace o citovém vychládání lidí, o vytváření falešných iluzí o sobě samém.

Jako formu díla zvolila Laurie osobitý melodram, ve kterém kombinovala zpěv s recitací. Její hlas neztratil nic ze své křišťálové čirosti ve vysokých polohách, pomocí elektronických modulátorů mu navíc dodávala další zvukové barvy. Posazením hlouběji mohla například předříkávat „mužskou“ roli. Náladotvorný hudební doprovod působil mimořádně pestře. Na rozdíl od předchozích dvou pražských koncertů v 90. letech tentokrát umělkyně přijela s kapelou, kterou tvořili klávesista, baskytarista a violoncellistka. Laurie tradičně hrála na klávesy, elektrickou violu a obsluhovala samply.

Během pásma ztichlé a pozorné publikum rozpoutalo po závěrečných tónech skutečnou bouři nadšení a odměnilo zpěvačku ovacemi vestoje.