Krása až k pláči

Mariza se hned díky prvnímu albu Fado em mim (2001) stala opěvovanou nadějí tradičního portugalského žánru fado, který bývá díky hloubce zpěvákova prožitku a osudovým tématům textů (fado znamená osud) občas nepřesně označován jako „portugalské blues“. Skladatel Nuno Nazareth Fernandes o Marize prohlásil, že je „nadpozemskou bytostí seslanou na Zem proto, aby dala fadu novou invenci“.

„Každá píseň fada je poselství,“ řekla Deníku Mariza, která dokáže svým emotivním altem uhranout i dojímat publikum po celém světě, bez ohledu na jazykovou bariéru. Není divu, že samotná Mariza se při vžívání do textových příběhů občas sama rozpláče, jako se jí to stalo při natáčení loňského DVD Concerto em Lisboa.

Mariza občas bývá označována za novátorku, která do fada vnáší nezvyklé nástrojové obsazení a prvky dalších žánrů, například jazzu či bossa novy. „Ale já si jako experimentátor nepřipadám. Jen interpretuji hudbu podle svého přesvědčení a zároveň ctím tradice fada,“ protestuje skromná zpěvačka.

Bořitelka hranic

Mariza se narodila v Mozambiku, ale už v dětství se s rodinou přestěhovala do vlasti otce, Portugalska. Talentovaná dívka vyrůstala v lisabonské Mourarii, součásti čtvrti Alfama, kde se před více než sto lety začalo fado utvářet. Autentickou podobu svého budoucího žánru vstřebala přímo v tamních proslulých kavárničkách. „Fado si mě získalo také tím, že vstřebalo řadu vlivů z Latinské Ameriky i Afriky. Fado je zkrátka míšenec, stejně jako já,“ směje se Mariza.

Marizina popularita brzy přerostla hranice Portugalska. Prestižní cenu BBC World Music Award získala hned v začátcích kariéry. S úspěchem koncertovala na nejslavnějších pódiích, jako je Opera v Sydney nebo newyorská Carnegie Hall. Z přesvědčení se účastní charitativních akcí jako Live8, nazpívala i „olympijský“ duet se Stingem. Svým písničkovým poselstvím tolerance mezi lidmi si od EU vysloužila cenu „Bořitel hranic“, European Border Breakers Award.