Organizátoři United Islands: V roce 2007 jsme chtěli s festivalem skončit

Praha /ROZHOVOR/ - „Přišlo mi to jako bláznivý nápad a skoro rok jsem o něm nikomu neřekl," popisuje David Gaydečka okolnosti vzniku pražského festivalu United Islands. Akce, která prošla ostrovy i Kampou, byla zadarmo i za osm set, se letos stěhuje na západní okraj Prahy, na Ladronku. Festival slaví už deset let.

Ale v jeho minulosti nebyly jen úspěchy. Jednou už byli David Gaydečka a Martin Voňka rozhodnuti, že s ním skončí. A letos pro změnu po povodních museli necelých čtrnáct dní před festivalem řešit, jak ho vůbec uspořádat, protože Praha zavřela všechny parky, v kterých se měl konat. Zvládli to. A jak říkají, za těch deset let se o Praze a Pražanech i leccos dozvěděli.

Jak vám bylo, když jste se chvíli před festivalem dozvěděli, že kvůli povodním jsou zavřené Petřín, Kampa, Kinského zahrada? Tedy všechna venkovní prostranství, kde se mají United Islands konat. A že festival má hodně vážná problém…

Martin Voňka: Osobně jsem tomu docela dlouho nevěřil. Říkal jsem si: Dobře, že to zrovna letos vyšlo tak, že jsme se ze Střeleckého ostrova přestěhovali nahoru. Trochu jsem se bál o Kampu, kam voda nakonec nezasáhla. Takže když voda opadla a po asi pěti dnech jsme se dozvěděli, že festival na Petříně nebo v Kinského zahradě nebudeme moci uspořádat, trvalo nám den, než jsme tomu uvěřili.

David Gaydečka: Asi deset dní před festivalem nám došla zpráva, že Praha negarantuje, kdy se parky otevřou. A aby se tak všichni, kteří v nich něco chtěli pořádat, připravili na nejhorší… Uvědomili jsme si, že těch zelených ploch, kde by se festival mohl konat a které by nebyly podmáčené, vlastně není zas tak moc.

Takže vám de facto přišla zpráva, že festival nebude?

Voňka: Jasně napsali, že na těchto místech to na 99 procent nebude možné. Potěšující ale bylo, že nám dali vědět, že na to vůbec mysleli. Kdoví, kdy by nás to napadlo… I když deset dní před festivalem to byla hodně nemilá zpráva, měli jsme ještě čas začít hledat řešení.

Gaydečka: Stáli jsme před rozhodnutím: počkat a risknout, že se festival taky nakonec nemusí uskutečnit, nebo ho celý přesunout. Hrozbu, že bychom to celé museli zrušit, jsme si nechtěli připustit, takže jsme se vlastně velmi rychle rozhodli: Dáme vědět všude, kde se dá, že hledáme nové místo!

Jaký jste měli na tuto výzvu ohlas?

Gaydečka: V jeden moment jsme měli i na výběr. Byl jsem překvapen, kolik lidí se toho chytlo a chtěli pomoci.

Voňka: Ozvali se nám z Letňan, z Bohnic, náhradní prostory nám nabídla Praha 5, někdy jsme i s lítostí odmítali.

Proč jste nakonec vybrali Ladronku?

Gaydečka: Důležité pro nás bylo, aby se festival jako každý rok konal v zeleni. Kdybychom ho odstěhovali na beton a každou scénu jinam, festival by se rozpadl a už by to nebyly United Islands. A pozvali jsme třeba hodně lidí z Ostravy, abychom jim ukázali, jak vypadá městský festival v zeleném prostředí, tak jsme to přece museli dodržet!

Voňka: Ladronka je dobře dopravně dostupná a navíc, opravdu nádherná. Hodně lidí podle mě překvapí, jak velký prostor to je.

Stane se Ladronka součástí i dalších ročníků United Islands?

Gaydečka: Myslím, že to bude naprosto unikátní ročník, který už se nebude opakovat.

Voňka: Na Ladronce se nám líbí a moc za ten prostor Praze 6 děkujeme, zachránilo to letošní ročník. Ale naše touha je vrátit se k řece, s kterou je festival spjatý. I když uvidíme po tomto ročníku. Myšlenku, že by se na Ladronce v příštích ročnících v rámci festivalu něco dělo, úplně nezavrhuji.

Loni dorazilo na festival kolem 60 tisíc lidí. Nehrozí na Ladronce například dopravní kolaps?

Voňka: Věřím, že jsme dobře připraveni. S dopravním podnikem připravujeme posílení dopravy. Snad s tím místní nebudou mít žádný problém, na akce podobného rozsahu tam přece jen nejsou zvyklí.

Vraťme se zpět do dob, kdy se festival konal u řeky. Co vás vůbec k myšlence uspořádat United Islands přivedlo?

Gaydečka: Pořádali jsme koncerty ještě v jiných sestavách, než jsme tady teď. Martin zase míval na starosti produkce všeho druhu. Poprvé jsme se potkali na koncertu, když byla krize v České televizi. Najednou nám volali umělci, že chtějí zahrát na podporu ČT. Začal jsem organizovat program a Martin měl na starosti technické záležitosti. Dlouho jsme se pak neviděli, až do doby, kdy jsme dělali na Střeleckém ostrově festival Summer City Island 2003.

To už byla akce formátu United Islands?

Gaydečka: Byla o dost konzervativnější, hrál se na ní pouze blues a rock, ale mělo to slušný úspěch. Když jsme balili a já koukal ze Střeláku, napadlo mě: Proč to neudělat na všech ostrovech najednou? Představoval jsem si, že by lidi chodili z ostrovu na ostrov, po mostech, možná po lodičkách, taková jedna velká říční party. Rok jsem to ale nikomu neřekl, protože jsem si myslel, že je to úplně bláznivý nápad, že první, komu to prozradím, mi řekne, že jsem úplně mimo. Myslel jsem, že už to někdo dávno zkoušel, ale že to prostě nedopadlo. Přesto jsme asi po roce jen tak na zkoušku napsali na magistrát a Prahu 1 a byli v lehkém šoku, protože se to setkalo s úspěchem. Navíc se tu nabízela určitá synergie, tou dobou jsme zrovna vstupovali do Evropské unie a Praha to chtěla nějak oslavit. Takže jsme se podruhé potkali s Martinem. On tehdy zastupoval druhou stranu, u které jsme objednávali služby a protože jsme v tom ještě nebyli úplně zběhlí, měli třeba problém s včasným placením faktur, posílali jsme si vzájemně výhružné zprávy, jestli to bude pokračovat, nebo ne. Nakonec to dopadlo, po festivalu jsme si dali sraz a řekli si, že než být na dvou stranách, bude lepší spojit se a dělat to společně.

Voňka: Volali mi tehdy známí a říkali: Hele, tady je nějakej blázen Gaydečka, objednává si spoustu materiálu, vůbec nevíme, jestli do toho máme jít. Když jsem ten festival, který se konal asi na deseti ostrovech, viděl, přišlo mi to taky dost bláznivý. Ale všechny závazky jsme splatili a další roky už to fungovalo.

Ale jeden ročník jste si přesto, co jsem slyšel, docela zahrávali… Mám na mysli léto 2006, kdy jste přivezli nejdražší kapelu v historii festivalu Placebo. Jak na tento ročník vzpomínáte?

Voňka: Pro mě osobně to byl velký křest ohněm. Šli jsme tehdy do pořádného rizika, firma ještě nebyla stabilizovaná a najednou jsme řešili skutečně velké peníze, desetidenní program… Spíš než zkušenosti jsme měli domněnky.

Gaydečka: Byla to taková tečka, kdy jsme prozkoumali hodně věcí, které se týkají Prahy a Pražanů. Pro nás to byl malý sociologický průzkum, jak se Pražané staví k takovému festivalu.

A co vám z tohoto improvizovaného sociologického průzkumu vyplynulo?

Gaydečka: Tehdy to byla frustrace. Která byla tak silná, že jsme si řekli: Uděláme to jinak a naposled. Ale v roce 2007 to zafungovalo tak, že festival od té doby jen roste. Potvrdilo se nám, že občas je třeba trochu spadnout na hubu…

Voňka: Když napoprvé něco zafunguje, je to fajn, ale mnohdy ani nevíte, proč. V našem případě jsme zjistili, co nefunguje a díky tomu jsme se dali na správnou cestu.

Ambice dělat v Praze festival s kapelami velkých jmen, kterou tady ostatně mělo víc lidí naposled hodně neslavně „ukončený" projekt Prague City Festivalu vás tedy přešla?

Voňka: Určitě jsme ji měli. Ale ukázalo se nám to, co není jen český jev: když jedou lidi na festival, berou to zároveň jako dovolenou, chtějí zmizet z města. Postavili jsme třeba stanové městečko, ale přestože na festival přišlo 15 tisíc lidí, jestli tam bylo 50 stanů, tak to bylo moc. Z tohoto pohledu je koncept festivalu, kde nemusíte utrácet nic za vstupné, můžete volně jít kam a na co chcete, pro nás jasně nejlepší.

Kdybyste se měli ještě ohlédnout za dosavadními devíti ročníky, které okamžiky považujete za klíčové?

Voňka: Rok 2007, kdy zafungoval zmíněný koncept. To, že se otevřela mysl magistrátu a Prahy 1 vůči festivalu natolik, že jsme mohli třeba uzavřít ulice, což by dřív nebylo představitelné. Město vzalo festival za svůj. Vzpomínám si na jeden rozhovor z roku 2005, kdy David říkal, že by bylo dobré, kdyby se United Islands staly takovým Pražským jarem alternativní hudby.

Gaydečka: (skáče mu do řeči) To znělo hrozně namyšleně!

Voňka: Kvůli tomu to neříkám. Šlo o to, že stejně jako nikdo nepochybuje, že se má konat Pražské jaro, jsme chtěli dojít do stejné pozice s United Islands. A jsme snad na dobré cestě, aby se nám to někdy v roce 2030 podařilo (směje se).

Gaydečka: Pamatuji si, že začátkem 90. let jsme prožívali obrovskou radost, když sem začaly jezdit ohromně slavné kapely typu Rolling Stones, Pink Floyd, které tady ale nikdo nikdy naživo neviděl.

Voňka: Tehdy taky byl totální hlad po podobné muzice, nebylo nic neobvyklého, že lidi vzali pět tisíc a jeli na koncert, kde nakoupili všechno, co se dalo. Trička, plakáty…

Gaydečka: Tohoto jsme se nasytili, ale pak to skončilo. To, co se teď děje v Paříži nebo Londýně, kde hraje spousta nových kapel, sem už nepřišlo.

Proč?

Gaydečka: Myslím, že to zahájil bolševik, který na 40 let zastavil vývoj. Takže když pak po revoluci přijeli Rolling Stones, byla to pro všechny generace aktuální hudba. Zatímco třeba pro Němce to byla kapela, na kterou chodí už spíš starší rockeři. Koncem 90. let jsme se známými jezdili do ciziny na koncerty a říkali si, proč to není i tady. Nejdřív to bylo pochopitelné, doháněli jsme určitý skluz. Ale pak to přerostlo ve stav, že jsme byli pozadu. Štvalo mě to a tenhle motiv se promítl do United Islands: Chceme přivážet současné kapely!

Změnilo se od té doby nahlížení českých posluchačů na tuto z českého pohledu alternativnější scénu?

Gaydečka: Mám pocit, že ano. Když dnes sestavujeme program United Islands, už to vesměs nejsou jména, o nichž si nedokážu představit, že by k nám mohla přijet. Konečně, i to, že funguje festival jako ostravské Colours, je důkazem. Bývá tam jen pár skutečně velkých jmen, zbytek je na první pohled asi docela neznámá hudba, přesto dokážou prodat přes 30 tisíc lístků, což je moc dobře.

Zpět k vašemu festivalu. Jak ho letos budete trávit?

Gaydečka: Beru si kolo, protože jsem si spočítal, že Ladronka je tak dlouhá, že pokud chcete vidět v jednu chvíli víc kapel a nejste maratonec, což já zrovna nejsem, je to nejlepší cesta.

Voňka: V kanceláři určitě nebudeme, taky vyrazím za hudbou.

A které kapely či jména si nenecháte ujít?

Voňka: Já určitě ta největší: Aloe Blacc, Citizens! a Princess Chelsea.

Gaydečka: Budu běhat po jeruzalémských kapelách, které jsme osobně vybírali, takže jsem zvědav, jak na ně lidi budou reagovat. Těším se na Slagsmålsklubben ze Švédska. Švédsko je velmocí osmibitové hudby, není výjimkou, že její prvky používají i tamní country nebo heavy metalové kapely. K nám přijede skupina, která je v tom jedna z nejpřednějších, hraje v podstatě čistou osmibitovou muziku. To bude zajímavý úlet. A rád přijdu na Zrní, kteří na našem festivalu začínali v Kuřeti v hodinkách a teď budou hrát na hlavní scéně v hlavní čas.

United Islands České spořitelny 2013

- Festival pokračuje dnes a zítra na pražské Ladronce a v sálech po celé Praze

- Vstup na všechna festivalová vystoupení je zdarma. United Islands jsou největší podobnou akcí svého druhu u nás. Loni ji navštívilo kolem 60 tisíc lidí.