Federál, Svobodka nebo také Železná příšera. Takováto přízviska získala postupně budova bývalého Federálního shromáždění (FS), dílo architekta Karla Pragera dokončené v roce 1973. V budově patřící nyní Národnímu muzeu se dnes pod názvem Město nad městem – vize Karla Pragera otevírá výstava seznamující s dílem tohoto významného českého architekta druhé poloviny 20. století.

Prager vyhrál v roce 1966 soutěž na budovu československého parlamentu, která byla v průběhu výstavby přizpůsobena potřebám Federální shromáždění. Prager si na ní ověřil svou koncepci domu nad domem, která byla součástí vize města nad městem. Uplatňoval v ní princip mostních konstrukcí, jež se mohly téměř libovolně propojovat do makrostruktur. Město by tak rostlo do třetí dimenze – vzhůru, na rozdíl od neustálého růstu do šířky. „Prager vycházel z toho, že existující inženýrské sítě a komunikace postačí pro obsluhu ještě jednoho města – na d tím stávajícím,“ říká komisařka výstava Lenka Lednická. Inspirací pro Pragera přitom byly idealistické vize Yony Friedmana z konce 50. let minulého století, nebo vize japonských metabolitů z let šedesátých. Na rozdíl od nich však předpokládal, že svou vizi dotáhne až k realizaci.

Proklínaná i obdivovaná

Na výstavě je k vidění několik modelů Pragerových projektů, z nichž nejznámější je asi experimentální bytová výstavba v Praze 5 – Košířích z roku 1975. Je možné si vyzkoušet interaktivní 3D model makrostruktur a shlédnout sestřih dokumentárního filmu o výstavbě budovy Federálního shromáždění.

Největším exponátem je bezpochyby budova samotná. Pro návštěvníky jsou proto připraveny její prohlídky a přednášky o její historii a výstavbě,“ řekl k výstavě ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Výstavu doplní i doprovodný program z odborných přednášek a besed s odborníky.

Málo známou skutečností je, že budova FS měla být jen jeho dočasným sídlem a následně po postavení nové budovy měla sloužit kultuře. „Návrh z roku1967 počítal se dvěma etapami té druhé, po odchodu parlamentu z budovy, v ní mělo být mimo jiné kongresové centrum,“ uvadle architektka Radka Sedláková. Připomněla také, že budova FS patří mezi zahraničními turisty i odborníky k nejobdivovanějším moderním stavbám u nás. „Už ne Tančící dům, ten byl hitem devadesátých let, ale již se okoukal. Ti, co o tom něco vědí, chtějí vidět Federální shromáždění a také novou scénu Národního divadla,“ uvedla Sedláková. Podle ní je příznačné, že tyto stavby, které v zahraničí sklízejí obdiv, zůstávají u nás nepochopeny nebo jsou dokonce proklínány.

Výstava, v jejímž rámci se uskuteční i několik procházek po jiných stavbách Karla Pragera v Praze, potrvá do 17. dubna.