Národní muzeum získalo 700 tisíc předmětů dělnického hnutí

Naštěstí se uchovaly pro budoucí generace. Jejich úschova ale nevyhovovala. Proto se Národní muzeum rozhodlo získat tuto sbírku, která mapuje české a československé politické, sociální i kulturní dějiny od poloviny 19. do konce 20. století.

Svědectví pro budoucí generace

Podle ředitele Národního muzea je hlavním důvodem, proč se sbírky ujali to, že historici mají mapovat také současnost, aby informovali budoucí generace.

„Aktuálně přebíráme rozsáhlou sbírku, která dokumentuje levicové hnutí ve dvacátém století. Obsahuje i metody propagandy a práci s lidskými masami. Někdo by možná chtěl zapomenout, ale my to považujeme za důležité ukázat," vysvětlil ředitel Michal Lukeš. K tomu dále dodal, že povinností Národního muzea je zanechat doklady o době i činech, na které lidé nemusí být příliš hrdí.

V těchto dnech se exponáty stěhují do depozitářů Národního muzea v Terezíně. Zatím přesunuli nejobtížnější část, a to sbírku plastik, tapisérií a část filmotéky. Nová sbírka se stane samostatně vedenou součástí Oddělení novodobých českých dějin.

„Není to úplně nejjednodušší, ale snažíme se vytvořit takové podmínky, abychom přesun usnadnili. Čeká nás hlavně inventarizace, konzervace, archivace a hlavně digitalizace. Chceme totiž, aby celý fond byl přístupný všem badatelům," sdělil ředitel Historického muzea Národního muzea Marek Junek.

Pracovníci muzea bojují s místem

Přesunuté sbírky byly sice už inventarizované, ale pouze na papíře. Pracovníci muzea také bojují s místem. Exponátů je opravdu hodně, zaberou klidně i 2,5 tisíc metrů čtverečních. Ačkoli v Terezíně mají dostatečné prostory, budou stačit tak akorát.

„Připravujeme také katalog ke sbírce. Musíme přitom navýšit personální kapacitu. Chceme oslovit doktorandy vysokých škol, kteří by nám pomohli se zpracováním," řekl Marek Junek.

Muzeum dělnického hnutí vzniklo v březnu 1990. Nejdříve převzalo sbírky komunistických muzeí a další exponáty získalo od končících institucí nebo od soukromých osob.

„Dostali jsme předměty od končícího ministerstva, které dám darovalo exteriérové plastiky. Další věci nám darovalo ROH nebo rakouské odbory. Spousta lidí se ještě dnes zajímá o fond Julia Fučíka," sdělila ředitelka Muzea dělnického hnutí Libuše Eliášová.

Všechny věci proto shromažďovali, aby se návštěvníci i ještě nenarození mohli při zhlédnutí sbírky rozhodnout, na jakou část života jejich rodičů můžou být pyšní. Aby se i ten, koho to zajímá, mohl podívat na danou dobu vlastníma očima.

Věci, co jiní vyhazovali

Sbírka z dělnického muzea zachycuje dějiny středoevropského prostoru, a to jak z pohledu dělnictva, tak z pohledu mezinárodní politiky. Ve sbírce je dokumentován společenský a veřejný život, významné události, tradice profesních skupin i historie základních rituálů.

Další součástí je pozůstalost Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého nebo Julia Fučíka. Nechybí ani fotografie, fond výtvarného umění včetně socialistického realismu, plakáty, makety i militarie.

Národní muzeum získalo také předměty každodenní potřeby jako legitimace, výtisky Rudého práva, potravinové lístky, vlajky a stuhy nebo prapory. Zajímavé jsou i dary bývalým prezidentům.