Tahle parta kamarádů z estonského Tallinu zprvu připomíná pražské občanské sdružení auto*mat. Také oni chtějí svoje město učinit lepším místem k životu, ulevit mu od nadměrné automobilové dopravy.

Ale zatímco auto*mat z pozice až punkově působící skupiny lidí vkrádajících se do veřejného prostoru přešel do institucionalizovaného hnutí (takže dnes už je například nemyslitelné, že by bez ohlášky na chvíli zastavil s obřím transparentem dopravu na magistrále u Národního muzea), Nový svět si zachoval svoji hravější, možná i kreativnější, ale jistě méně konstruktivní, tvář.

Alespoň tak to vypadá v dokumentu estonského filmaře Jaana Tootsena nazvaném Nový svět uvedeném v rámci festivalu Jeden svět.

Klíčové motivy: dům a jeho obyvatel Erko

Tootsen s participační samozřejmostí sleduje, partu mladých přátel, kteří si pronajmou historický dům v Tallinu. Chtějí v něm vytvořit komunitní centrum, pořádají koncerty, vzdělávací akce, dům je centrem jejich aktivit (první výrazný rozdíl oproti pražskému auto*matu, který se nikdy takto pevně na jedno místo nesoustředil).

A protože v domě nejaktivnější členové sdružení také přespávají a žijí, stává se toto místo logickým rámcem příběhu. Pouto mezi členy sdružení a domem je natolik silné, že pokud by bylo zpřetrháno, byl by to zřejmě i konec Nového světa.

Dalším rámcem je postava bohémského Erka, který se v domě stane nepsaným (a ve sdružení formálním, ale i přirozeným) vůdcem. Erko, idealistický a tvůrčí typ, který se slovy jeho přítelkyně „velmi rychle nadchne pro věc, ale pak už jen stagnuje“ a celá věc je mu ukradenější (motiv uvadajícího vztahu mezi oběma je v dokumentu personifikací uvadajícího nadšení aktivistů), se nedokáže srovnávat s přibývajícími povinnostmi a zodpovědností.

Zaváže se vypracovat velký projekt, na který je vázán pro sdružení životně důležitý grant. Ale z povinnosti nakonec vycouvá. Nájem za dům platí, jak se zrovna zadaří, sousedy, kteří si stěžují na narušování nočního klidu ze strany sdružení, automaticky považuje za nepřítele, není pragmatik, ale anarchista, takže spíš než aby se mu dařilo sympatie okolí čím dál víc získávat, je po slibném úvodu postupně ztrácí.

A právě případová studie jednoho uvadajícího snu, příčin nesouladu mezi zpočátku konzistentně působící partou mladých aktivistů, a neschopnosti či nemožnosti dostát vytyčeným cílům, je výrazným motivem dokumentu, který diváka udržuje v pozornosti.

Škoda ztráty pozornosti

Zamrzí však, že filmař Jaan Tootsen počínání členů Nového světa pozorně sleduje jen první dva roky, snímek přitom vznikal podstatně déle (pět let).

Nový svět, při spíše skromnější hodinové stopáži, tak sice nabízí slušný vhled do života dospívajících aktivistů, ale ve výsledku spíše jen pobaví a proletí. Podobně jako postava Erka, s kterým se rádi dáte do řeči, ale když vám pak zničehonic řekne „ahoj“, protože zrovna kolem něho prošel jiný známý, s kterým se chce taky pobavit, vrátíte se zase rychle do svého světa.

Hodnocení Deníku: 70 %

Filmař Jaan Tootsen s observační samozřejmostí i lehkostí vstupuje od občanského sdružení Nový svět, které chce část estonského hlavního města zbavit nadměrné automobilové dopravy. Sleduje osobní zájem mladých aktivistů i jejich každodenní problémy. Bohužel, podrobně se zaměřuje jen na první dva roky činnosti sdružení, kdy už je sice zřejmý nesoulad mezi původně jednotně prezentovanými ambicemi a jejich naplňováním., dokument však působí dojmem, že tématem jen propluje, stejně jako filmař jeho natáčením, v době dokončení zřejmě věnující se už zase jinému snímku.

Nový svět,

Estonsko, režie: Jaan Tootsen, 59 minut

Kdy a kde ho lze vidět:

Čtvrtek, 15. 3. 18.00 Městská knihovna