Jeho díla mění veřejný prostor v Praze. Kůň vzhůru nohama visící v pasáži Lucerna. Děti lezoucí na žižkovský vysílač. Ale patrně nejvíc času mu zabírá MeetFactory. Prostor, který si před lety, když se vrátil ze studijní stáže ve Spojených státech, vymyslel, aby se v něm setkávalo současné umění.

„Od začátku jsem chtěl, aby tady nešlo jen o výtvarné umění. Aby tady docházelo k multižánrovým konfrontacím. Hudba versus audiovize versus divadlo versus versus,“ říká výtvarník a sochař David Černý.

MeetFactory, někdejší nevyužitá drážní budova, funguje už čtyři roky. A Černý je šéfem jeho správní rady („sedí“ v ní spolu s hudebníkem Davidem Kollerem a režisérkou Alicí Nellis). Právě v MeetFactory jsme se ve čtvrtek v noci potkali. Konala se tu prohlídka ateliérů, ve kterých tvoří někteří ze současných umělců (včetně Černého) nebo aukce jejich děl, přičemž výtěžek šel na chod obecně prospěšné organizace MeetFactory.

Ti, kteří si představují načančanou akci plnou výstředních sběratelů ve špičatých botách, by asi byli notně překvapeni.

Dobře naložený Černý v černém outfitu a martenskách za asistence sličné asistentky nabízel kuriózní kousky jako štětec, s kterým výtvarník Jakub Špaňhel něco prokazatelně tvořil. Případně díla, která se autoři jako Krištof Kintera nebo Erik Binder, již jsou umělecky spjati s MeetFactory, rozhodli prostoru věnovat.

Ceny byly často směšné. „Máme tady tenhle kousek Krištofa Kintery. Originál. Vyvolávací cena 200 korun. Jestli nikdo nekoupí, tak si ho za ty dvě stovky koupím sám,“ vyzýval lidi v sále Černý. Nakonec si hnědé abstraktní dílo za dvě stovky skutečně koupil sám.

Nejvýš se vyšplhala plastika, nazvaná jednoduše Nic. „Čtyři tisíce potřetí. Odklepnuto! Prodáno pánovi vpředu,“ zahlásil Černý, když prodal Nic. Mimochodem, kousek ze svojí dílny, o němž tvrdil, že ho slepil na záchodě.

Ukázka současného umění

Notně neformální akce, která však podala slušnou výpověď o tom, v jaké pozici současné umění je.

Laikovi se obvykle nelíbí (což byl ovšem problém i moderny) a je spíše aktuální než nadčasové z tohoto důvodu je otázka, jak se vyrovná ve zkoušce časem.

Kdysi dominantní estetické měřítko je dnes podobně out jako elitářský náhled filmových vědců, kteří se ukájejí Antinionim a nikdy by se nepodívali na Commando.

Kinterova barevná plastika lidského výkalu je z jednoho úhlu pohledu hov… Z druhého trefná výpověď o tom, jak vnímá soudobý umělec veřejný prostor, když se projde pražskými Smečkami.

Mezi současným uměním a MeetFactory je minimálně jedno rovnítko. K tomu, abyste je pochopili, je třeba se hlavně pořádně pozorně dívat. Když to zkusíte, setkání může stát za to. Anebo taky můžete zjistit, že jste šlápli pořádně vedle.

Tady se tvoří současné umění. Dílo spíš pro sociology než estéty. V ateliéru, z kterého můžete pozorovat Pražský hrad, nájezd na Barrandovskou spojku, blázinec na silnici i blázinec na Facebooku.