Část vystavovaných děl umělce, který se narodil v roce 1887, prezentuje galerie Českého centra Praha v Rytířské ulici, Italský kulturní institut a v Národní muzeum - Muzeum Bedřicha Smetany. Všechny tři výstavy jsou členěny do tří oddílů. Obrazy z italské kolekce představují autorovu mladší tvůrčí etapu, ze Sbírky tělesné výchovy a sportu a Sbírky Muzea dělnického hnutí Národního muzea pak pocházejí pozdější díla.

V Praze poprvé od roku 1961

Vlastimil Košvanec je teoretiky umění ceněn především za svoji osobitou malířskou techniku a nezaměnitelný výtvarný styl. I přesto byla jeho tvorba téměř půl století zapomenuta, Košvancova první a na dlouhá léta poslední poválečná pražská výstava se uskutečnila v roce 1961.

„Koloristicky exponované olejomalby Vlastimila Košvance se staly předmětem zvýšeného sběratelského zájmu na sklonku 90. let 20. století, zhruba čtvrtstoletí po umělcově skonu. Jakožto přímý žák Vojtěcha Hynaise na pražské Akademii dostal Košvanec ty nejlepší základy včetně podprahového sdělení o svobodě umělecké tvorby," říká teoretik umění Michael Zachař.

Mezi Košvancova nejznámější díla patří podle jeho slov krajiny, portréty, karikatury a ilustrace. „Fundamentem jeho odkazu je alegorie sepětí člověka s přírodou, obraz ženy v bukolické přírodní scenérii," říká Zachař. Košvancovy obrazy se řadí k tvorbě postimpresionismu francouzského typu v kontextu střední Evropy. Patří také k vyhledávaným položkám aukčního trhu s uměleckými předměty.

Návštěvníci se na expozicích v Praze seznámí s prakticky neznámými malbami a kresbami z období od 50. let 20. století. Soubor Košvancových prací ze sbírky Národního muzea je tematicky zaměřený na spartakiádní výjevy svázané s daným historickým obdobím a dobově nepřehlédnutelnou sportovní událostí. Výběr vystavených děl přispěje k objasnění některých kontroverzních etap autorova života.

Život Vlastimila Košvance

Nejúspěšnějším obdobím malíře, jenž se stal součástí pražské kulturní elity, byla léta mezi dvěma světovými válkami, zejména od roku 1929, kdy vstoupil do spolku Umělecká beseda. Živil se jako ilustrátor knih a portrétista, byl také autorem satirických kreseb ve známých pražských časopisech.

Meziválečné tvůrčí období umělcova života narušila zprvu německá okupace českých zemí, posléze byl nucen vyrovnat se s obviněním z kolaborace s protektorátním režimem, za které byl v roce 1947 na osm měsíců uvězněn. V roce 1949, kdy mu zemřeli žena, sestra a dva bratři, vyústily jeho životní problémy v hospitalizaci na psychiatrické léčebně. Později se ujal své švagrové a neteře a snažil se všechny uživit z penze a umělecké činnosti.

Teoretik umění Michael Zachař: Prvky Košvancova díla mě zprvu iritovaly

Teoretik umění Michael Zachař.Michael Zachař patří mezi znalce díla českého umělce Vlastimila Košvance, které v květnu prezentují tři pražské galerie. V metropoli jsou k vidění poprvé od roku 1961.

Kdy jste se poprvé setkal s dílem Vlastimila Košvance? Čím je podle vás jedinečné?

S dílem akademického malíře Vlastimila Košvance jsem se prvně potkal již kolem roku 1984, kdy jsem začal soustavně obcházet pražské starožitnosti. Čas od času se v nich objevovala jeho zářivá plátna s ženami trochu připomínajícími hrdinky filmů pro pamětníky. Efektní pózy, nasvícená aranžmá a sytost výrazu nešlo přehlédnout. Zprvu mě iritovaly a teprve snad po dvaceti letech začínám doceňovat čistě malířské kvality takového výkonu.

Jeho poslední výstava v Praze se konala v roce 1961, proč se nyní otevírá hned na třech místech v Praze?

Výstavu pořádá Italský kulturní institut je uspořádaná z více zdrojů. Zcela specifické jsou práce tělovýchovných námětů, obrazy ze sletů a spartakiád. Ty jsou zapůjčené z Národního muzea a vystavuje je především Muzeum Bedřicha Smetany, které pod Národní muzeum spadá. Prezentace v Rytířské ulici v sídle Českých center je jaksi ochutnávková s několika výraznými obrazy, jež mají upoutat pozornost a navést pak k hlavní expozici, která se nachází v sídle kulturního institutu ve Vlašské ulici. Výstavy spojuje jméno hlavního aktéra, jednoho z nejvýznamnějších žáků profesora Hynaise na pražské Akademii, Vlastimila Košvance, a jsou určeny široké kulturní veřejnosti napříč generacemi.

U nás nejde o příliš známého autora, proč zůstal Vlastimil Košvanec takříkajíc „v zapomnění"? A nakolik známá jsou jeho díla v zahraničí?

Košvanec patřil ke generaci, která prožila snad nejvíce společenských a civilizačních změn. Která zažila změny režimů, nejednou s fatálními důsledky. Vývoj Československa po roce 1948 nepřál individualitám jeho typu, a tak postupně všechny takové osobnosti mizely v propadlišti dějin. Teprve postupné návraty k secesi, symbolismu a art decu vzkřísily desítky osobností, mezi něž dnes řadíme i Košvance. Jeho dílo je rozsáhlé i rozmanité a dokládá především solidní všeobecnou vzdělanost svého tvůrce. Vedle všeobecné obeznámenosti se jmény Mucha či Kupka je třeba připomenout, že snad nikdo z dávno zemřelých českých výtvarníků nemá stálou expozici svých děl v zahraničí, a to dokonce v jednom z nejvzácnějších florentských paláců. Zvláště v posledních letech udělalo několik italských nadšenců mnoho pro Košvancovu slávu po světě.

Zmínil byste z výstav nějaké dílo, které považujete za stěžejní?

Osobně pokládám za unikátní příklad umělecké výpovědi malířův autoportrét coby stárnoucího muže v interiéru. Prostředkem malířova sdělení jsou barvy a štětce, práce s materií, synergie ruky, oka a duše. Ve smyslu Rembrandtova sugestivního pojetí nazírání vlastního já vstoupil Košvanec tímto obrazem do pomyslné dvorany slávy.

Čtěte také: Tvůrčí záběr i smutný úděl znovunalezeného Vlastimila Košvance