V těchto dnech se nicméně známý herec nejvíc těší na dvouměsíční divadelní prázdniny, kdy si dá pauzu od práce a odpočine si na chalupě. Jak prozradil v rozhovoru pro Deník, ideálně nasáváním přírody a sledováním krajiny.

Co vy a vztah k Franzi Kafkovi a jeho dílu?

Jeho díla jsem čítával, když jsem byl mladý a neklidný. Na stará kolena už mě tolik nebere. Franze Kafku vnímám jako pražského rodáka, mám k němu takový patriotický vztah. To, jak ve své tvorbě v negativním slova smyslu rozkrýval povahy, je něco, v čem se postupem času už nechci vrtat. Dneska mám raději klid.

Režisér Arnošt Goldflam přitom dílo pojal hodně aktuálně, při zkouškách jste se v tématu vrtat museli…

Věděl jsem, do čeho jdu. Arnošta znám hodně dlouho, studovali jsme spolu JAMU. Věděl jsem, že není plytký člověk. Svoje představení dokáže pojmout humorně, přitom vás ale takříkajíc nadžbrbnou a přimějí k zamyšlení. Podle mého názoru by právě takhle mělo správné divadlo fungovat.

V inscenaci převedl niterní pocity, které v originále zažívá Řehoř Samsa, na fungování celé rodiny. Máte pocit, že dnešní společnost takto opravdu funguje?

Je to hrozné, ale je to tak. I proto mě už v Kafkovi nebaví hloubat. Jsem skoro důchodce a nerad se věnuju negativním věcem. Nedívám se ani na zprávy, protože jsem z nich vždycky rozrušený. Místo toho se raději se podívám na filmy se Stevenem Seagalem. Víte proč? Vždycky skončí dobře, pokaždé v nich zvítězí nad nepřáteli, a přitom se často ani nezadýchá.

Co děláte pro to, abyste život vnímal pozitivně a negativní věci vypustil?

Obklopil jsem se bezvadnými lidmi. Taky jsem si postavil pěknou chatu, kam jezdím odpočívat. V přírodě, na hezkém a klidném místě. Teď tam odjedu na dva měsíce, které ale bohužel utečou jako voda. Jako všechno pěkné, z čeho v životě máte radost.

V pražské Ypsilonce jste ve stálém angažmá, do kterého jste se vrátil po dlouhých 37 letech. Co vás k tomu vedlo?

Ředitel Ypsilonky Honza Schmidt mě oslovil s nabídkou role v představení Muž na větvi. Jakožto odvěký obdivovatel Ypsilonky a staré gardy hereckých es, kteří zde působili, jsem nemohl nesouhlasit. Potom přišly i další nabídky, no a fakt, že jsem tady podepsal smlouvu, má ryze realistické opodstatnění. Externí zaměstnance by si Ypsilonka těžko mohla finančně dovolit (směje se). Zatím jsem tu nastudoval šest představení a každé bylo úplně jiné.

V čem byla jiná nejnovější inscenace Proměna?

Hlavně právě v osobě režiséra. Ve stylu jeho práce, takže vlastně ve všem.

Divadelní nastudování Arnošta Goldflama se vyznačují tím, že jsou hudební, pěvecká a taneční. Je vám tento styl blízký?

Hlavně je to styl blízký Ypsilonce (směje se). Upřímně říkám, že mně až tolik ne. Hudba a tanec mi moc neříká… Hodnotit svůj výkon v Proměně ale nebudu, na to jsou tu jiní. Z recenzí a ohlasů diváků mám ale pocit, že zdejší pojetí Kafky vnímají velmi pozitivně.

Jak srovnáváte působení v Ypsilonce s vaším prvním angažmá krátce po škole v brněnském Divadle na provázku?

To se vůbec nedá srovnat. Z provázku jsem odešel po dvou letech, protože se tam na herce křičelo, což nesnáším. Tady je přístup naprosto jiný, i když z onoho pevného jádra v Ypsilonce zůstal jen Jirka Lábus a Mirek Kořínek. Několik legend už bohužel také zemřelo.

Herci Oldřich Navrátil a Martina Hudečková (na snímku) předvedli zaplněnému divadlu Na Kovárně v úterý večer své komediantské schopnosti.Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste jako mladý a prakticky neznámý herec odešel z Brna do Prahy?

Bylo to v sedmdesátých letech, do Prahy jsem se přestěhoval jako úplně neznámý vořech. Nic a nikoho jsem tu neměl, až na jednoho kamaráda Jirku Krampola. Tehdy mi slíbil, že mi pomůže, protože má v Praze známé. Jenomže já jsem byl mladý, tehdy trochu nabubřelý, a říkám Jirkovi, že půjdu jedině do Divadla ABC nebo do Národního. Jirka se upřímně zasmál, ale na pohovor do ABC mě dostal. Oznámili mi, že pro mě nemají místo, což mě hluboce urazilo (směje se). Od té doby jsem se zařekl a do pevného angažmá nikdy nešel. Vystřídal jsem mnohá hostování, ale nikam jsem nenastoupil napevno.

Vnímáte nyní s odstupem času divadlo jinak?

Říkám upřímně, že divadlo je velmi namáhavá disciplína. Ačkoli divadlo jako takové rád mám a samozřejmě jej také hraju…

Kde aktuálně hrajete vedle Ypsilonky?

V krásném představení Klapzubova jedenáctka od bratří Formanů v divadle Minor. A také jezdím po republice se dvěma zájezdovými představeními.

Natáčíte nyní něco?

Musím to zaklepat, ale stále něco točím. Což je fajn. Nedávno jsme dotočili seriál Rudyho má každý rád, který by se měl vysílat od září. Myslím, že to bude velká prča, hraji v něm s Evou Holubovou, Jitkou Schneiderovou, Sašou Rašilovem a Davidem Novotným.

Co budete dělat o prázdninách? Užijete si léto na vaší chalupě?

Dá se říct, že ano, až na pár drobných natáčení. Volné prázdniny mám po dlouhé době, už je to ale třeba, protože mám pocit, že sotva lezu. Na chalupě mě také čeká drobná práce, ale nic velkého. Mám štěstí, že moji manželku práce kolem chalupy velmi baví. Dokonce i sama zryje zahradu.

Co baví na práci okolo chalupy vás?

Úplně nejvíc mě baví sednout si před ní a koukat do kraje. Abych to ale neměl jenom podle svých představ, občas posekám trávu.

Do zahraničí se o prázdninách nechystáte?

Nechytám, ani mě to neláká. Když jsem jel nedávno z Náchoda k nám na Vysočinu přes Železné hory, viděl temně modrý horizont a nádhernou oblohu, nechápu, kam bych měl jinam jezdit. Byl jsem ledakde po světě, ale něco tak krásného jsem nikde jinde neviděl. Ani v Kanadě ne.

Oldřich NavrátilHerec Oldřich Navrátil ve hře Dezertér z Volšan. Narodil se 21. října 1952 v Třebíči. Vystudoval JAMU v Brně, poté byl členem Divadla na provázku. V roce 1970 odešel z Brna do Prahy, hostoval mj. v divadle Ta Fantastika, v Divadle Minor či v Činoherním klubu.

Aktuálně je v angažmá Studiu Ypsilon, kde nastudoval role v šesti představeních. Zahrál si v mnoha filmech, například Pánská jízda, Prázdniny pro psa, Vrásky z lásky, Rafťáci, v sérii o Básnících nebo v seriálech Bylo nás pět, Zdivočelá země a Vinaři.