Reedice

Nikoli nadarmo měl právě on blízko ke Karlu Čapkovi. Když Langrovy knihy čtete, pochopíte, že tito dva spisovatelé si měli o čem povídat. Bydleli blízko sebe a chodili společně na procházky přes Vršovice až k Bohdalci.

Dětem věnoval Langer jen malou – ale nikoli nedůležitou – část svého díla. Kromě poutavé dobrodružné dětské knížky Bratrstvo bílého klíče, v níž městská scenérie hraje také svou roli, je především pro děti napsána právě knížka s prostým, leč výstižným názvem Pražské legendy.

Tato útlá knížka osmi textů, kterou četlo už několik generací dětí (ale také dospělých), vznikala už před druhou světovou válkou a její poslední text (Pražské děti a meč svatého Václava) je datován rokem 1940. František Langer měl v Praze rád koutky přírody a především měl vztah k vodě.

O tom svědčí už fakt, že první tři legendy jsou věnovány vodníkům, další pak Karlovu mostu či Kampě. Dokonce i ve Vinohradské legendě jde o vodu, kterou před svým kostelem nechá vytrysknout svatá Ludmila, když jí tam městští radní chtějí postavit nevzhledný pomník. Pražané si však nového zdroje nedovedli vážit. Langrovy Pražské legendy vycházejí nyní v Knižním klubu jako celkově už sedmé vydání, ale je nepochybné, že svoje čtenáře najdou znovu. A to nejen kvůli autorovu krásnému jazyku, ale také díky kongeniálním barevným ilustracím Cyrila Boudy, které jsou s tímto Langrovým dílkem neodmyslitelně spjaty. Celá kniha je navíc krásně vytištěna v citlivé grafické úpravě Vladimíra Vimra.