Příběh se odehrává ve světě hrdinů a svárlivých bohů. Trojská válka je na samém začátku. Paris už unesl krásnou Helenu a Achajci sešikovali loďstvo, které má Tróju pokořit. Loďstvo ale marně čeká v Aulidě na příznivý vítr, bojechtivé mužstvo je netrpělivé. Agamemnon nemůže dál skrývat rozhodnutí bohů, které mu sdělil věštec: pokud neobětuje svou mladičkou dceru Ifigenii krvavě na oltáři bohyni Artemidě, vojsko se příznivého větru nedočká. Nakonec svolí a lstí vyláká Ifigenii do Aulidy. Dceru však doprovází její matka Klytaiméstra, která lest prohlédne.

Eurípides věnuje péči lidské psychologii

„Eurípides srozumitelným a v dnešních krizových souvislostech nezpochybnitelným způsobem nastoluje etické otázky osobních a nadosobních hodnot, svobody, autority a smyslu oběti," uvedl dramaturg inscenace Jan Vedral.

Podle něj antické příběhy jako obrazy krajních poloh lidské existence obsahují tak těžká dilemata. Nároky, nutící jejich postavy učinit nelidskou volbu, z nich činí hrdiny. „Nemohou se zkoušce vyhnout a nemohou v ní obstát bez následků," dodal.

Eurípides je považovaný za dramatika, který věnuje největší péči individuální lidské psychologii. Podle Vedrala je v kritických dobách vždy dobré vrátit se ke kořenům vlastní kultury - a ty antické drama nesporně obsahuje.

„Hodnoty v námi inscenovaném dramatu obnoví svým skoro dětským činem jeho jediná skutečná hrdinka - sama Ifigenie. Jen ona má právo rozhodnout o své oběti. Její oběť pak opět nastolí hodnoty ve světě, který padl do léčky dobrovolně přijímaného mravního relativismu," dodal.