Po sestoupení z Prašného mostu dolů do Jeleního příkopu hned příchozí ovanula vůně klobásek, zelných placek 
i dalších „středověkých" pochutin z okolních stánků. 
V dobové vesnici ale nechyběli kromě trhovců ani středověcí hudebníci, kovář nebo lazebnice. Panoši a služebné pak ukazovali návštěvníkům veškeré zázemí pro bojovníky včetně stanů a velkých stolů plných jídla.

Velkou pozornost poutaly také všudypřítomné historické zbraně. Dýky, meče i sekery si zájemci mohli dokonce potěžkat a s vystaveným brněním se zase s oblibou fotili. Hloučky lidí si dále se zájmem prohlížely vystavené vrhací katapulty a šípomety.

Železná panna naháněla hrůzu

V rámci doprovodného programu byla k vidění i malá expozice mučících nástrojů. Hrůzu budila především takzvaná železná panna, tedy kovová konstrukce těsně obepínající celé tělo zajatce, na jejíž vnitřní straně byly umístěny ostré kovové hroty.

Bohatý program byl připraven také pro rodiny. Děti se svými rodiči například stály dlouhou frontu, aby si mohly zkusit srážet dřevěným kopím nakreslené postavy nepřátel. V jednom ze stanů si pak mohly namalovat vlastní erb na ručně dělaný papír. Hlavním lákadlem celých slavností byl ale bezesporu rytířský turnaj, který probíhal po oba dny vždy ve 13, 15 a 17 hodin.

Moderátor, který celý program uváděl, nejprve povyprávěl divákům sedícím na provizorních tribunách 
i těm, kteří se mačkali podél hrazení, o dvou princeznách: Míně a Týně. Podle legendy šlo o sestry, které se nenáviděly, a jejich spory měl rozhodnout právě turnaj. Vypravěč pak představil i členy jejich družin, kde nechyběl například Hrdlořez nebo Okopich.

Roztáčení panáka 
i useknuté jablko

Turnaj nejprve začal nezbytným vytahováním rytířů na koně. Ti pak předvedli své umění v několika disciplínách. Potlesk si vysloužili, když měli za úkol dřevcem roztočit panáka v brnění a následně srazit pěšáka bránícího se štítem.

Dále projížděli „hořící zemí", loučí se snažili za jízdy prasknout nafouknuté balonky nebo mečem rozsekávali jablka napíchnutá na přilbě, štítu a dýce. Jednotlivé disciplíny pak byly prokládány pestrými souboji pěších bojovníků s různými zbraněmi, které končily, až když se jeden z mužů ocitl bezbranný na zádech.

Až závěrečná část turnaje ale byla skutečným vyvrcholením celého programu. Při soubojích na koních s dřevci byly k vidění odvážné kaskadérské kousky, při kterých se divákům až tajil dech. Jezdci proti sobě najížděli ve vysoké rychlosti a následně se jim dřevěná kopí tříštila o naleštěná brnění.

V některých případech byl náraz tak silný, že se rytíř neudržel v sedle a z výšky dopadl na tvrdou zem. Jako zkušený profesionál se ale pokaždé zase zvedl, zatímco vítěz souboje si užíval bouřlivého aplausu diváků.

Divoký kůň dělal jezdci problémy

„Přál jsem rytíři Pavlovi, ve většině disciplín byl nejúspěšnější, při souboji ale jednou spadl," svěřil se jeden malý divák. Podle jeho otce tento jezdec v modrém dokázal diváky nejvíce zaujmout svým emotivním chováním doprovázeným častým křikem. Naopak „černého rytíře" podle nich neposlouchal divoký kůň, proto nepůsobil příliš přesvědčivě. Přesto si celou akci pochvalovali.

Také počasí po celý víkend pořadatelům přálo, takže tisíce návštěvníků nemusely ani jednou utíkat schovat se před deštěm. I proto nakonec přítomní mohli Velké rytířské slavnosti, které se v prostorách areálu Pražského hradu konaly poprvé, hodnotit veskrze pozitivně.

Rytířské slavnosti v Jelením příkopě Pražského hradu.

Producent Velkých rytířských slavností Boris Krištof: Základní podmínkou je umět padat

Při soubojích na koních s dřevci dochází k silným nárazům a nezřídka dojde 
i k pádu jezdce. Při něm může jít o život, proto je nutné umět správně padat. Tvrdí to alespoň Boris Krištof z produkční společnosti Three brothers, která pořádala rytířské slavnosti v Jelením příkopu.

Jaké zbraně mohou diváci vidět na slavnostech?

Všechny možné, například sekery, meče, dýky, dokonce 
i velký šípomet nebo vrhací katapulty.

Kolik rytířů se účastní soubojů?

Máme jich tady devět na koních, z toho jsou dvě princezny, které také jezdí. Pak zde vystupuje asi dvacet pěších.

Jaká se při podobných exhibicích používají brnění?

My na turnaje nepoužíváme železná brnění, ale z hliníku, protože jsou lehčí. Nicméně celkem na sobě máte třeba osm kilogramů. Jinak dřív bylo brnění podstatně těžší, když rytíř spadl už se většinou nezvedl.

Jak dlouho trvá, než si kaskadér oblékne brnění?

Musíte si zapnout každé rameno, pancíř a tak dále, základ je tak na 15 minut.

Co je pro kaskadéry nejsložitější během turnajů na koních?

Když jedete proti někomu 
a on o vás roztříští kopí, tak to musíte ustát. Náraz je opravdu silný. Přesto ale dochází k pádům.

Takže je nutné také umět správně padat z koně?

Ano, to je základní podmínka. Když spadnete z koně, tak se můžete zabít. Můj synovec před pár týdny spadl 
z koně a teď musí tři měsíce ležet, protože má naštípnuté obratle. Pokaždé když jdou do střetu, tak se dřevce zničí. Spotřeba je velká. Sami si je ale vyrábíme. Jsou dělané z lehkého dřeva.

Čtěte také: Středověká historická slavnost ukázala rekonstrukci bitvy na Vítkově