Pražské Divadlo Na Jezerce principála Jana Hrušínského sáhlo po letech váhání k ruské klasice. Volba padla na Gogolovu Ženitbu, která patří vedle Revizora k jeho nejhranějším kusům.

Režie tragikomedie o lidské malosti ve dvou dějstvích se ujal zkušený „rusofil“ Lukáš Hlavica.

Ústřední postavou zdánlivě banálního příběhu o námluvách je vládní rada Podkolatov, adept na ženění v nejlepších letech, jemuž však vyhlídky na manželství kazí pohodlnost, nepraktičnost a zbytečná hloubavost. Bravurně jej ztvárnil Radek Holub a zvlášť jeho sólové výstupy, provázené nedostižnými grimasami, patřily k nejsilnějším momentům představení.

Svým výkonem, evokujícím současně smích i pláč, nezklamala ani jeho životní partnerka Barbora Hrzánová, které byla svěřena role sice vdavekchtivé, leč přehnaně upjaté Agáty.

Naštěstí se našli ochotní zprostředkovatelé a ti už zařídili, aby námluvy nikde nevázly. Podkolatova se ujal zlomyslný našeptávač Kočkarev v podání Marka Taclíka. Ten sice ve svém partu směřujícím k jedinému cíli – dostat kamaráda do chomoutu – několikrát škobrtnul, ale to lze přičíst na vrub premiérové trémě. Ženichy pro Agátu si zas vzala na starost dohazovačka Tekla, temperamentní notorička s přehledem zahraná Miluší Šplechtovou (i když její zvláštní kostým by lépe slušel spíš orientální vědmě).

Obstáli i aktéři zbylých postav, vesměs zdůrazňující jednoduché, herecky vděčné charaktery: za všechny třeba Jan Hrušínský jako hrabivec Nenažraný, Zdeněk Hruška v roli rádobysvětáka Onučkina či Miroslav Vladyka v úloze holkaře Žvanikina. Všechny výstupy probíhaly v téměř neměnných kulisách a nepostrádaly typicky ruskou rozvláčnost, mnohdy směřující až k trapnosti. Tím jen umocňovaly pocity melancholie, deroucí se na povrch přes groteskní a ironickou slupku inscenace.

Závěr hry je v původní verzi doveden ad absurdum. Když už díky intrikám Kočkareva zůstává pro potenciální nevěstu k mání jen Podkolatov, ženich v den svatby uteče oknem a raději volí pohodlný staromládenecký život. Potud tedy Gogol. Hlavica ale nechává nápadníka nenápadně vklouznout zpět do domu své vyvolené mezi překvapené svatebčany a jejich (i divákovy) obavy, že Agáta snad provždy zůstane starou pannou, definitivně zapudí.

Jezerkovští avizovali, že výběr Ženitby měl dva zásadní motivy. Tento rok se totiž nese ve znamení dvoustého výročí narození Nikolaje Vasiljeviče Gogola. A pak je představení ještě věnováno herci Leoši Suchařípovi, který hru v roce 1979 přeložil do moderní, svižné češtiny. Suchařípa by mohl být s provedením svého textu spokojen. Otázkou ovšem zůstává, jak by se negogolovsky šťastný konec zamlouval autorovi.

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba

Režie Lukáš Hlavica.

Premiéra 28. ledna v Divadle Na Jezerce.

ALEŠ DIATKA