Divadlo v pražských Nuslích stojí už od roku 1921, jako hudební scéna tehdy neslo název Tylovo. Dnešní název Divadlo Na Fidlovačce odkazuje na nejznámější hru jeho zakladatele J. K. Tyla.

Název i význam budovy se v průběhu let měnil, nejhorší období však divadlo zažívalo od roku 1976, kdy bylo zavřené. Až díky Nadaci Fidlovačka, kterou v roce 1995 založili Eliška Balzerová a Tomáš Töpfer, a také takřka celonárodní finanční sbírce, se v roce 1998 mohla tradiční pražská scéna opět otevřít veřejnosti. V roce 2006 pak byla kousek od velké scény otevřena také menší poboční scéna Komorní Fidlovačka.

Do své další etapy vstupuje Fidlovačka s nově nastudovanou hrou komedií Až naprší a uschne od Noëla Cowarda. Jde o nový překlad hry s původním názvem Hay Fever neboli Senná rýma. „Měli jsme obavy, aby se nám obecenstvo nerozkýchalo, proto jsme zvolili veselejší titul. Až naprší a uschne je přímo citát ze hry," sděluje dramaturgyně Johana Kudláčková. V hlavních rolích se objeví Eliška Balzerová, Iva Pazderková, Marie Doležalová nebo Ladislav Županič.

„Nöel Coward je jeden z mála autorů, který uměl psát role pro ženy, dokázal zachytit jejich životní osudy. My ženy z Fidlovačky jsme si tedy řekly, že si ji společně zahrajeme," usmívá se Eliška Balzerová. „Zároveň je to hra o divadle, o které si myslíme, že je také potřebná. Aby diváci viděli, jak to na scéně a v jejím zákulisí chodí," vysvětluje ředitelka Fidlovačky.

Na tiskové konferenci k zahájení sezóny prozradila Eliška Balzerová i další plány „svojí" scény. „Hned po této inscenaci začneme pro Komorní Fidlovačku zkoušet hru oscarového dramatika Alana Balla Pět ve stejných šatech. Režíruje ji Jan Jirků a premiéru bude mít 19. prosince". V představení se objeví nové tváře divadla, mladé herečky Tereza Martinková a Aneta Krejčíková. „Doplňujeme soubor, protože naše řady opustilo deset kolegů, kteří odešli na Vinohrady," vysvětluje Balzerová. Zároveň prozrazuje, že první plánovanou premiérou na rok 2014 je česká hra Fan Vavřincové Eva tropí hlouposti.

Ředitelka Divadla Na Fidlovačce Eliška Balzerová v rozhovoru pro Deník říká:

V roli Babičky zúročuji moje nové osobní zkušenosti

Hrajete jednu z hlavních rolí v nové hře Až naprší a uschne, kterou jste označila jako situační komedii. Máte ráda tento styl, tak trochu improvizační?

Víte, situační komedie je jeden z nejtěžších žánrů. Musí být naprosto přesně postavená, v pevném tvaru, a ačkoli pro vás diváky může vypadat, že improvizujeme, je často všechno velmi přesně dohodnuto. Vy musíte z divadla odcházet s pocitem, že si na jevišti herci pěkně zařádili, že je to vlastně jednoduché, ale věřte mi, že není. Ale ráda hraji v komediích, protože rozesmát diváka v hledišti je těžší, než ho rozplakat.

Hra se odehrává v sídle slavné anglické herečky a její rodiny. Připomíná vám v něčem toto téma váš vlastní život?

Ne, nepřipomíná. Představte si, že už jsem byla na jevišti královnou Alžbětou, Katherine Hepburnovou, teď třeba slavnou herečkou Judith Blissovou a pořád jsem to jenom já, herečka, která ty role hraje. S mým životem to nemá nic společného.

Není úplně zvykem, aby ředitel divadla na „své" scéně i hrál, neuvažovala jste o tom, že byste s hraním přestala?

Nemyslím si, že není úplně zvykem podívejte se na Jana Hrušínského, Jiřinu Jiráskovou, Tomáše Töpfera, Bolka Polívku, Karla Heřmánka, Vlastu Buriana, V+W, a abych nechodila daleko, tak také Oldřicha Nového v našem divadle… Člověk by měl rozumět problémům lidí, které vede. To je možné jen tehdy, když jste s nimi každý den v kontaktu při práci. Dokud divadlo povedu, chci být alespoň občas s nimi na jevišti i v zákulisí.

Hrajete Na Fidlovačce také titulní roli Babička ve stejnojmenném představení. Jak se vám hraje tato velká literární postava?

Hraje se mi moc dobře, protože novopečenou babičkou taky jsem. Zúročuji v této roli mé nové, dosud nepoznané zkušenosti a radosti. Užívám si to.

Řekla jste, že od vás část souboru odešla do Divadla na Vinohradech, jak se s touto ztrátou vyrovnáváte? Budete nějak doplňovat soubor?

Už ho postupně doplňujeme, zatím se u nás objeví čtyři noví kolegové a možná přibydou i další. Hrajeme přece ve dvou divadlech… Hereckých škol je mnoho, výběr je velký a zájem o práci také. Denně mi na stůl přichází několik nabídek talentovaných mladých herců.

Před 18 lety jste s Tomášem Töpferem založili Nadaci Fidlovačka, divadlo se po rekonstrukci otevřelo před 15 lety. Co se vám za ta léta nejvíce povedlo?

Jsem šťastná, že se divadlo podařilo zachránit a začalo zase žít svým životem. Že jsme ho vrátili divákům, kteří si ho velice oblíbili.

Jak vidíte Divadlo Na Fidlovačce za dalších 15 let?

Já už to možná neuvidím, ale ráda bych předala divadlo nové, nastupující generaci, v dobré kondici. Mně by stačilo, kdyby se fungující divadlo dožilo 100 let od svého otevření v roce 1921.