Napsat vlastní muzikál od A do Z, tedy hudbu, texty i libreto, to už chce pořádnou kuráž. Ondřej Gregor Brzobohatý ji měl, i když on sám říká, že to vlastně nikdy nebyla jeho primární touha.

„Vím, že práce na muzikálu je velmi obšírná věc, vyžaduje koncentraci několika složek. Řada muzikálů vznikla na bázi kooperace silných dvojic, jako byli třeba Fred Ebb a John Kander nebo Stephen Sondheim a Leonard Bernstein. Takže je to něco, na co bych si jen tak netroufl, pokud by mě k tomu nedohnala situace, která se stala,“ vypráví Brzobohatý.

Nápad, který už nějakou dobu nosil v hlavě, chtěl předat ke zpracování scenáristovi. Jeho synopsi ale zpracovával tak dlouho, až zjistil, že ji napsal na padesát stran. Nechal ji přečíst řediteli karlínského divadla Egonu Kulhánkovi, který mu řekl napsals tohle, tak zkus napsat i scénář! „Odpověděl jsem mu neblázni, na to si netroufám. Ale aby se mi v tom někdo v této fázi šťoural, se mi taky moc nechtělo. Takže jsem se nakonec s velkou pokorou pustil i do scénáře. Sice na to nemám školu, ale přece jen jsem vyrostl na tom, že jsem tátovi někdy od svých sedmi osmi let takzvaně nahazoval texty, když se je učil pro svou roli. Přečetl jsem jich opravdu obrovská kvanta, možná i víc než někteří žáci scenáristiky. Takže možná díky této zkušenosti jsem si docela věřil.“

Dva otcové

Zhruba ve stejném čase se navíc potkal a bavil s Vojtěchem Dykem, který měl touhu si v karlínském divadle něco hezkého zahrát. „Dal jsem mu přečíst, co právě tvořím, a on se toho ujal jako adoptivní otec. Společně se mnou jako biologickým otcem se teď snažíme vychovat z muzikálu, potažmo Sherlocka, kterého Vojta ztvárňuje, důstojné a obstojné individuum,“ usmívá se Brzobohatý.

Proč ho zaujalo právě téma nejslovutnějšího detektiva? „Protože je neskutečně zábavné, navíc celosvětově populární. Když se vysloví jméno Sherlock Holmes, každý hned ví, o koho jde, což je i z producentského hlediska zajímavé,“ sděluje. „Zároveň si pro sebe jako autora splňuju to, že můžu pracovat na látce, která je nádherně a obrovsky obsáhlá, jak ostatně celé dílo Sira Arthura Conana Doylea o Holmesovi dokládá.“

Při psaní libreta k muzikálu vycházel z příběhu, který stojí „tak nějak za tím vším“. Zajímalo jej, jak to vypadá, když autorovi přeroste jeho nejznámější literární postava přes hlavu.

„V tu chvíli ji začne nenávidět a žárlit na ni. Přišlo mi to nádherné a připomnělo mi to můj oblíbený film Muž z Acapulca s Belmondem. Velmi jsem se jím nechal inspirovat a mimochodem bych se vůbec nedivil, kdyby se tvůrci toho filmu nechali inspirovat skutečným životem Doylea, protože je to velmi podobné. On byl opravdu v jednu chvíli svého života tlačený společností, tím pádem asi i vydavatelem, aby psal povídky o Holmesovi, protože byly komerčně velmi úspěšné. Lidé to milovali, Holmes byl takový první ‚super hero‘. Jenže Doyle byl vzdělaný člověk, měl ambice psát historické nebo fantasy romány, na což ale neměl kvůli Sherlockovi čas. Tak se prostě rozhodl, že se ho jednou provždy zbaví. A o tom je náš muzikál,“ prozrazuje Brzobohatý. Hudba, která je pro něj v jeho práci naprosto stěžejní, už prý šla ruku v ruce se scénářem.

Reálné postavy

V jeho představení jsou ve hře mnohé (a navíc zdvojené) postavy řada z nich má reálný základ, jako třeba Louisa Hawkinsová (hrají ji Kristýna Daňhelová v alternaci s Annou Fialovou), která byla družkou Sira Arthura Conana Doyla (Vojtěch Dyk, Lukáš Janota).

„Doktor Sigmund Freud (Marek Holý, Denny Ratajský) rovněž existoval můžeme jen spekulovat o tom, jestli se s Doylem potkali nebo ne, ale zkrátka žili v té samé době. Jediná postava Virgila Cromwella (Jan Sklenář, Petr Vaněk), Doyleova vydavatele, je smyšlená. Ale nebýt ji, nemohl by muzikál obsahovat dramatickou zápletku, kterou je třeba brát s nadsázkou a humorem jako uměleckou licenci, ne jako popis skutečných reálií historie.“

Vedle už zmíněných herců a zpěváků, kteří se podělí i o role Irene Adlerové, dr. Johna Watsona a profesora Moriartyho, se na jevišti objeví také Ivana Chýlková/ Jaroslava Kretschmerová (paní Hudsonová) a Jaromír Dulava/Filip Rajmont (inspektor Lestrade).

Režie se ujal Američan Gabriel Barre (v Karlíně režíroval i Jesus Christ Superstar), autorkou choreografie je rovněž Američanka Karen Sieber, hudební nastudování má na starosti Chuhei Iwasaki pocházející z Japonska.