Muzeum Kampa, respektive Nadace Jana a Medy Mládkových sbírku získala od dlouholetého Vožniakova přítele Jiřího Kohoutka, dříve ředitele Středočeské galerie. Sbírka Vožniakových prací reflektuje zájem sběratele i jeho kapacitní či finanční možnosti. Jde tedy o subjektivní výběr děl, který nelze nazvat uceleným v muzejním slova smyslu, nicméně představují jedinečný pohled člověka Vožniakovi blízkého, a tím také alespoň částečný pohled samotného Vožniaka na to, co sám považoval ve své tvorbě za důležité, uvedly kurátorky Petra Patlejchová a Helena Musilová.

Vožniakovo dílo není dostatečně zpracováno 


Výstava se podle nich soustředí na nejpodstatnější polohy díla: kresby z cyklu Božské komedie, práce vřazované do proudu strukturální abstrakce, ikony a hyperrealismem ovlivněné malby včetně litých maleb z posledních let.
Vožniakovo dílo není podle kurátorek na rozdíl od jeho generačních souputníků dostatečně zpracováno. Důvodem může být nejednoznačnost řady jeho prací, jistá agresivita, interpretační obtížnost, možná silná individuálnost autora a nepodřizování se aktuálním trendům a i velká rozptýlenost jeho prací po mnoha sbírkách a kolekcích, uvádějí.

Výstava pro Uměleckou besedu 

Vožniak vystudoval obor reprodukčního litografa. V 50. letech studoval na VŠUP a poté na AVU, kde se setkal s lidmi, jejichž myšlení jej silně ovlivnilo v další tvorbě a k nimž patřili třeba Karel Nepraš nebo Bedřich Dlouhý. Důležitým momentem jsou i jeho ilustrace, spolupráce u filmu či pro státní podnik Jablonecká bižuterie.
První výstava v roce 1964 pro Uměleckou besedu mu otevřela cestu na zahraniční výstavy, kdy byl prezentován jako zástupce progresivního současného umění ČSSR. Úspěchy ale přerušila normalizační léta a ač Vožniak nadále vystavoval, ustoupil do ústraní a pracoval v tichosti. V 80. a 90. letech byl znovuobjeven.