„Přemýšleli jsme, jak znovu nasvětlit dílo Emila Filly. A pokud nemůžeme dělat retrospektivu, napadlo nás rozparcelovat jeho dílo do několika úseků… první volba padla na 30. léta, která jsou trochu v jeho tvorbě opomíjená," řekl historik umění Karel Srp. „Zvolili jsme s Muzeem Kampa model jeden a devět, jeden Filla a devět dalších umělců. Vznikla tak velká přehlídka umění 30. let," doplnil. Fillova díla tak doplňují práce Jindřicha Štyrského, Toyen, Františka Janouška, Vincenta Makovského, Františka Muziky nebo Aloise Wachsmana.

Přežil koncentrační tábor

Výstava je podle něj koncipovaná jako jedna velká obsáhlá vlna od roku 1931, která prochází až do roku 1939 a končí předsmrtným obrazem Františka Janouška z tohoto roku. Vývoj českého moderního umění začíná u imaginativního kubismu, postupně přechází do expresionismu, forem trochu barokních, pak dostává napětí vstupem surrealismu a gradoval do dramatických okamžiků druhé poloviny 30. let a předtuchou událostí druhé světové války, popsal Srp své přirovnání.

Připomněl, že Fillovi bylo v době jeho velké výstavy v Mánesu v roce 1932 již 50 let. „Uvědomil si na přelomu 20. a 30. let, že je trochu ve svém díle osamocený, že je třeba vtáhnout do děje mladší autory. Vystavil autory třeba o 20 let mladší, s nimiž se spřátelil a jejichž impulzy do své práce přejímal," uvedl historik. Filla se na počátku 30. let stal jediným zástupcem původní generace Osmy a Skupiny výtvarných umělců, který neochvějně prosazoval moderní umění.

Srp připomněl, že Filla byl také významným teoretikem umění, věnoval se evropskému i mimoevropskému umění. Řadu teoretických textů napsal i v koncentračním táboře, kam byl nacisty odvlečen hned v první den druhé světové války. Na rozdíl od mnoha dalších vězení přežil. Po válce se k malování vrátil a věnoval se hlavně krajinomalbě.