Muzikál, který vznikl na motivy stejnojmenného románu Alexandra Dumase, byl poprvé uveden před třemi a půl lety v divadle Brodway. Nyní se vrací v obnovené premiéře do divadla Hybernia a nutno říct, že nový prostor mu jen prospěl.

Prostorné jeviště a jeho technické vybavení včetně točny přispělo k daleko variabilnější scénografii. Inscenace využívá i prvků Laterny Magiky, černého divadla a filmové projekce. Vizuální výtvarná složka tak tvoří působivou součást muzikálu, není však samospasitelná.

V tempu, ale bez gradace

Samotný příběh je zarámován do rozhovoru dítěte s pomyslným autorem. Ten zdůrazňuje, že základem jeho románů je nenudit! V duchu tohoto kréda se následný děj posouvá celkem svižně kupředu, v konečném důsledku ovšem chybí určitá gradace. Spíš lze mluvit o střídání slabších a povedenějších výstupů.

Vrcholem je bezesporu scéna, v níž se Mylady před popravou loučí s Athosem. Červená barva krve a vášně spolu se silnými emocemi vymaňují muzikál z pouhé popisnosti a dávají mu téměř tragický rozměr. Důkaz, že podstata tohoto žánru tkví v emocionálním náboji, který sebelepší technika nemůže nahradit.

A podobně je tomu i s pěveckými, potažmo hereckými výkony. Ze čtveřice mušketýrů byl na premiéře tím jediným skutečně charismatickým Athos Josefa Vojtka. Zpěvák s darem chraplavého procítěného hlasu dal své postavě mužnost i utajovanou bolest mušketýrova srdce. Ve srovnání s ním Zbyněk Fric jako d´Artagnan ve výrazu zaostával, i když pěvecky svůj part zvládl.

Porthos (Stanislav Hložek) a Aramis (Petr Poláček) pak byli mušketýry jen do počtu. Třebaže oba představitelé neměli pro své role dostatek prostoru, nemuseli ještě občas působit jako bezradní paňáci. Poněkud topornější byl i Martin Maxa v roli Buckinghama, nicméně jeho přirozený hlasový projev příjemně překvapil. Strhující výkon opět podal Bohouš Josef, jehož Richelieu je vskutku dramatická postava člověka chorobně posedlého mocí.

Výkony zpěvaček byly vyrovnané. Ilona Csáková si v podstatě vystačila se svým sametově hladivým hlasem. Ale i bez náročnější herecké kreace působila její královna Anna osaměle, důstojně, smířeně a jaksi mateřsky. Monika Absolonová coby Mylady ztvárnila intrikářskou koketu kombinovanou s prohnanou všehoschopnou mrchou. Démoničnost, kterou v sobě měl Richelieu, jí však scházela. Zuzana Norisová jako Constance byla jednoduše půvabná a dívčí.

Resumé

Hudba Michala Davida bude mít vždycky své příznivce i odpůrce. Pravdou ale zůstává, že s invencí je skladatel poněkud na štíru. Většina těch hudebních motivů zní až příliš povědomě. Nicméně texty jsou napsány chytře a pokud se přidá osobitý procítěný zpěv a scéna má dramatické napětí, najde se i v tomhle muzikálu několik výrazných momentů. Zkrátka: žádná převratná událost, ale ani ne ostuda.

Tři mušketýři

Muzikál

Obnovená premiéra: 28. 2. 2008 v divadle Hybernia.

Hudba: Michal David,

Scénář a libreto: Lou Fanánek Hagen a Libor Vaculík,

Režie a choreografie: Libor Vaculík, scénograf: Marek Hollý.

(Ivana Peroutková)