Hra se vrací do repertoáru Národního divadla po více než třiceti letech v dráždivé interpretaci režiséra Jana Friče. „Misantropa vnímám jako tragický příběh nemožnosti realizovat naprosto zásadní a obrovskou lásku, když podivuhodně sebestředné dilema lidské bytosti tedy jak dostát ideálům ve hmotném světě začne bránit samotnému životu. Co je to schopnost žít? Nepřehlížíme kvůli sobě a svému obrazu reálný svět a jeho potíže?“ nastoluje otázky Jan Frič.

V poslední době připravil v Národním divadle diskutovaného Goethova Fausta (herec Saša Rašilov si v březnu vysloužil za roli Mefista Cenu divadelní kritiky) či inscenaci Návštěva, která je divadelní adaptací povídky Emila Hakla, jež vyšla v jeho souboru Hovězí kostky.

Nejstarší Alcest Javorský

Na úpravě textu se s Fričem podílela dramaturgyně Marta Ljubková. „Misantrop nabízí řadu možných interpretací, s nimiž je nutno pracovat dynamicky, vnímat je v běhu hry a se všemi potenciálními problémy. Ten kardinální leží ve výkladu hlavních postav a jejich divadelní situace - kdo je Alcest, kdo je Celimena a kde se s nimi setkáváme. My jsme se pokusili akcentovat několik motivů, které mohou rezonovat se současností. Především je zřetelné, že se ve hře setkává bohatá společnost, která nemá skutečné starosti. Její starostí je jenom ona sama,“ uvádí Ljubková.

Národní divadlo nasadilo tento Molièrův kus do programu celkem čtyřikrát v jevištních interpretacích tří režisérů. Hrál se ve všech třech budovách a v titulní roli se objevili čtyři herci. Nejmladšímu z nich, Richardovi Schlaghammerovi, který se stal Alcestem v roce 1912, bylo sedmatřicet, nejstarším teď bude sedmapadesátiletý Vladimír Javorský (Eduardovi Kohoutovi bylo v roce 1945 šestapadesát). Zbývá zmínit šestačtyřicetiletého Jaroslava Hurta, Alcesta z roku 1923, a Františka Němce, jemuž bylo v roce 1986, kdy byl Misantrop uveden naposled, třiačtyřicet.