Touto situací začíná francouzská hra Alaina Kriefa Dědicové, kterou ve čtvrtek uvedlo v premiéře pražské Divadlo na Jezerce. „Není to obyčejná hra, je to černá komedie a takové mám rád," řekl její režisér Juraj Herz, který už na Jezerce inscenoval Petrolejové lampy a Sklenku sherry.

Jednu z rolí v avizované novince svěřil Miroslavu Etzlerovi, který se na nuselské scéně objeví vůbec poprvé.

Kývl jste na nabídku zahrát si v Dědicích právě proto, že je režíruje Juraj Herz?

Je to tak. Pro mě je Juraj Herz jedním z posledních gigantů, k nimž chovám obrovský respekt a úctu, protože to, co vytvořil v rámci rybníku české kinematografie pro světový film - vynechám-li další giganty jako jsou Ivan Passer, Miloš Forman či Kadár s Klosem -, je rozhodně to nejlepší. Znám dobře jak jeho českou, tak i německou filmografii, vím, že režíroval i mnohé divadelní inscenace, které jsem ale neměl možnost vidět. Takže když mi od něj přišla nabídka, neváhal jsem ani vteřinu. Za setkání s ním mi Dědicové stáli, i kdybych předem věděl, že to budou galeje.

A byly?

Vůbec ne, Juraj je nesmírně laskavý, kultivovaný a přátelský, což většinou lidé, kteří něco dokázali, mívají. Málokdy člověk mezi těmi výjimečnými osobnostmi potkává nějakého nabubřelého jedince. Juraj má navíc obrovský čich na herce a dokáže s nimi pracovat. Takže pro mě bylo dvouměsíční zkoušení s ním nádherným setkáním s legendou.

Titul jste hledali společně?

To ne, původně jsme spolu mluvili o jiném titulu jenom pro dva herce a už tehdy se zvažovalo, že by se zkoušel na Jezerce. Ale bohužel to nakonec nedopadlo kvůli velkému vytížení onoho druhého herce. Až teprve potom se mi naskytla možnost zahrát si v Dědicích. Myslím si, že jejich text vybíral principál Divadla na Jezerce Jan Hrušínský, samotné obsazení vzniklo po jeho konzultaci s Jurajem Herzem (další postavy ztvární Tereza Němcová, Kristýna Hrušínská, Martin Sitta a Martina Hudečková, pozn).

Od začátku se vám hra zamlouvala? Jan Hrušínský říká, že jsou v ní výborné herecké příležitosti.

Určitě je dobrá, jako celá současná francouzská komediální dramaturgie. Její text ale není lehký, musím se na něj hodně soustředit. Myslím si, že nás může uklidňovat fakt, že komedie vždycky zraje s reprízami. A my už potřebujeme diváka, protože nervozita před premiérou je poměrně velká.

O kom je hra víc, o kom víc vypovídá - o mužích, nebo o ženách?

Myslím si, že je to hra o ženách. Negativními hybateli jejich životů, jak už to často bývá, jsou mužské postavy. V tomto případě se s Martinem Sittou ocitáme sami dva hned mezi čtyřmi ženami. A jedné z nich chceme velmi nehezky ovlivnit život… Inu, když je dědictví nadosah, dějí se neuvěřitelné věci.

Čtěte také: Jedna z prvních inscenací Divadla Na Jezerce slaví 305. reprízu