Na prvním (slovenském) disku najdou posluchači čtrnáct písniček, na tom druhém (anglickém) o dvě méně. Chybí na něm možná až psychedelicky znějící Undergrant a pomalý song Charlie. Proč?

„Píseň Undergrant je udělaná na principu rapové či hiphopové nahrávky, je to prostě povídaný text bez melodie. Připadalo mi zvláštní nechávat jej Petem Brownem, který se postaral o všechny překlady, ‚poangličtit‘, protože je ušitý na náš slovanský rytmus.

A Charlie je píseň, která vznikla na starší melodii, k níž jsem vlastně ani slovenský text neplánoval. Ale máme teď doma dva psy, jeden z nich se jmenuje Charlie, a kocoura. Zrovna ve chvíli, kdy jsem byl naladěný na tvoření, se na mě jako každý den díval ze své pozice na schodech. Takže mi ten jeho moudrý pohled pronikl do textu,“ usmívá se Miro Žbirka.

Vůbec nejponuřejším songem na desce, možná i v muzikantově repertoáru vůbec, je věc Áno.

„Je důkazem toho, že i pohodář, jak mě mají mnozí zařazeného, může mít někdy horší dny. Depka je podle mě velmi soukromá věc. Není to nic, co byste měli šířit dál. Ale jiná věc je, když tu depku proměníte v píseň či text. Možná pak může na posluchače působit i blahodárně. Co já vím? Každopádně je pravda, že v této skladbě jdu nejdál v temných notách. Přemýšlel jsem, zda ji na desku vůbec dát. Ale nakonec jsem si říkal, že není třeba se tomu vyhýbat. Vždyť je to jen jeden song v celé té mozaice různých pocitů a nálad, o kterých si myslím, že jsou legitimní,“ říká.

Vděčný ženě

Ani tentokrát nezapomněl na svou ženu, „pravou ruku“ Kateřinu, které věnoval skladbu Práve ty. Zpívá v ní „..ty si inšpirácia, práve ty, dávaš mi námety…“ a je připomínkou třicátého výročí od jejich svatby.

„Jinak se známe čtyřiatřicet let. Jsem jí za mnohé vděčný, to ona mi nahrávání ve studiích Abbey Road domluvila. Měl jsem před nimi vždy respekt, protože znám všechny skladby, které tam vznikly, ať už ty od Beatles či Pink Floyd… Chodíval jsem na to místo jako turista a obdivovatel, ale ne s myšlenkou, že přejdu přes onen pověstný přechod, vstoupím do oné slavné budovy a budu v ní pracovat,“ vypráví Miro Žbirka.

„Co mě ale napadlo, bylo to, že když už jsme si koupili byt v Londýně a všechno už jsme tam sedmkrát viděli, něco nahrát bych s tamními hudebníky mohl, někde v malém studiu za rohem. Katka šla ale dál. Když pak na mě v jednu chvíli vyrukovala s Abbey Road, nevěřil jsem svým uším.“

Je "slovenština" out?

V dalším songu Mám, čo som chcel zpívá o tom, že „slovenčina je out, svet je plný zmien…“ Text k ní napsal z pocitu, že se může jednoho dne stát, že slovenštině nebude v Česku nikdo rozumět. „Za Československa jsme si tyto otázky nekladli, protože čeština a slovenština zněly přirozeně vedle sebe. Dnes je situace trošku jiná, ale nestěžuju si. Posluchači mým slovenským textům pořád rozumějí. A já jsem strašně vděčný za to, že jim můžu zpívat v jazyce, který je pro mě nejpřirozenější,“ uvádí Miro Žbirka.

Dopřál si i dva, vlastně tři duety. Jeden s krajankou Katkou Knechtovou (Skúška snov, k němuž natočil klip muzikantův syn David), druhý s Ráchel Skleničkovou (Čistý svet), která jej mimořádně zaujala díky společnému vystoupení v televizní Benefici pro Světlušku. Její hlas ovšem

v anglické verzi nahradila Eddi Reader, známá někdejším hitem Perfect. „Najednou přišla tato Skotka, nazpívala tu písničku v jiném aranžmá, přidala k ní jiné vokály… Byla to pro mě další zajímavá zkušenost, jak dvěma různými způsoby, které se ale nedostaly do vzájemné konkurence, uchopit jednu věc,“ doplňuje.

McCartneyho hráči

Na celkové, skvěle fungující dramaturgii skladeb (kdy rychlejší střídá pomalejší, či veselejší zadumanější) a především na jejich kvalitě si dal hodně záležet.

„Měl jsem na to dost času. Věděl jsem, že půjdu opět točit do Abbey Road, tentokrát s hudebníky, kteří mimo jiné tři roky doprovázeli Paula McCartneyho na světových pódiích. A tak jsem na to šel velmi opatrně. Nechtěl jsem se dožít toho, aby mi řekli takovou tu brutální pravdu ‚jsou zajímavé‘. Chtěl jsem, aby je bavilo je hrát. Což se k mé radosti stalo,“ líčí hudebník předvýběr písní provedl mimochodem už v Praze s producentem Robem Cassem, s nímž spolupracoval i v případě předešlého alba MIRO, nahraného taktéž v Abbey Road.

Za zmínku stojí i přebal Double Alba. Jeho autorkou je známá česká malířka a grafička Míla Fürstová žijící ve Velké Británii, kterou proslavil zejména ilustrovaný obal desky skupiny Coldplay Ghost Stories.

„Spolupráci s ní domluvila opět žena Katka. K mé radosti se ukázalo, že mě Míla jako zpěváka zpovzdálí sledovala, že má k mé tvorbě vztah, což jsem nemohl vědět,“ povídá Miro Žbirka. Jeho silueta se pro Fürstovou stala inspirací. Náměty chodila čerpat i do studia 3 v Ab- bey Road, kde se deska natáčela.

Seznámila se tam nejen s celým tamním hudebním týmem, který tvořili vedle zmiňovaného Roba Casse Blair Cunningham (bicí), Robbie McIntosh (kytary), Hamish Stuart (baskytara), Dean Ross (klávesy) a Pears McIntyre (kytary), ale i se Žbirkovou rodinou. Všechny tyto zážitky a dojmy vetkla do svého dílka.

V souvislosti s novinkou se chystají tři speciální klu- bové koncertní křty, při nichž Mira Žbirku doprovodí jeho kapela, ale i zahraniční hosté.

Koncerty 
25. října Praha (Lucerna Music Bar)

27. října Hradec Králové (Klub Denoche)

29. října Brno (Sono Centrum)