Hříčka osudu spojila tyto dvě výjimečné ženy českých dějin a vytvořila velmi dojemnou přípomínku jejich života a díla. O existenci nahrávky, která byla použita na webu moderni-dejiny.cz a spolu s tklivou hudbou umístěna před téměř sedmi lety na YouTube a stejným snímkem jako u tohoto článku, informoval v neděli facebookové fanoušky vojenský historik a politik Eduard Stehlík.

Zdroj: Youtube

Právnička a politička Horáková se angažovala v předválečném Československu v emancipačním hnutí s názvem Ženská národní rada, za což byla během druhé světové války vězněna v nacistických lágrech. Po únorovém puči v roce 1948 jako národní socialistka protestovala proti politice KSČ a 10. března 1948 (v den smrti Jana Masaryka) se vzdala poslaneckého mandátu.

Pieta za oběti komunismu.
Pieta na Ďáblickém hřbitově. Lidé zde uctili památku obětí komunistického režimu

O rok později (konkrétně 27. září) byla zatčena příslušníky StB. Soud s ní a jejími dvanácti kolegy trval od 31. května do 8. června 1950. Komunisté v čele s prezidentem Klementem Gottwaldem jej zincesnovali jako veřejný „politický proces“ na základě sovětského vzoru ze třicátých let.

Škrcení bez klasické oprátky

Krutý rozsudek byl vykonán v 05:35 hodin, přičemž na Pankráci popravčí používali škrcení bez klasické oprátky – pomocník kata tahal za nohy odsouzených, kteří měli nasazeno jen škrtidlo. Horáková se udusila po patnácti minutách. Ve stejný den byli popraveni také Záviš Kalandra (†47), Jan Buchal (†37) a Oldřich Pecl (†46).

V půl třetí ráno tehdy osmačtyřicetiletá Milada Horáková sepsala v cele poslední dopis. Do rukou adresátů a na veřejnost se však dostal až po čtyřiceti letech. Národní muzeum dokument loni v létě vystavilo v rámci akce „Milada 70: Zavražděna komunisty“. Smutné výročí připomínal také její portrét na historické budově.

70. výročí procesu s Miladou Horákovou připomínají plakáty na pražských budovách. Na snímku Právnická fakulta.
Justiční vražda Milady Horákové? Levici se „kolovrátkový antikomunismus“ nelíbí

Horáková v dopise na rozloučenou apeluje na sestru Věru a zmiňuje, že když se jí narodila dcera Jana, zemřela jejich matka. „Teď dělám tu výměnu životů zase já. Milovaná, předrahá sestřičko moje, budeš maminkou, někdo, kdo uvidí nový svět, se hlásí o své právo.“

„Jděte na louky a do lesů, tam ve vůni květů najdete kousek mne, jděte do polí, dívejte se na krásné a všude budeme spolu,“ psala Horáková svým blízkým rady, jak se zbavit bolesti a smutku.

„Opona se spouští“

Když tato slova slyšíte hlasem herečky Šafránkové, lidmi milované „Libušky“, filmové princezny a představitelky mnoha nezapomenutelných a divácky oblíbených rolí, derou se vám nejspíš do očí slzy. Jako členka Činoherní klubu, kde se zrodilo Občanské fórům, byla s manželem Josefem Abrhámem také jednou z mnoha tváří sametové revoluce v listopadu 1989.

Šafránková zemřela krátce po svých osmašedesátých narozeninách, před lety jí diagnostikovali rakovinu plic. Veřejnost se s ní naposledy rozloučila teprve v pátek. Jen o dva dny později se koná na několika místech metropole pieta za Miladu Horákovou i další oběti komunistického režimu. 

V kostele sv. Anežky na pražském Spořilově se 25. června 2021 lidé mohli naposledy rozloučit s herečkou Libuší Šafránkovou.
Lidé se loučili s Libuší Šafránkovou, přišli se uklonit rakvi se střevíčkem

„Mám už dohráno – opona se spouští, ale už se zase nový kus začíná. (…) Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám,“ načetla Šafránková (a podala excelentní herecký výkon) její poslední dopis rovněž pro Český rozhlas.

„Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba,“ zakončila Milada Horáková své psaní. „V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše.“