Jen málo umělců vykazuje ve své kariéře tak málo výkyvů jako jeden z klasiků britské hudební scény, kytarista a zpěvák Mark Knopfler. Úplně by stačilo těch sedm let, kdy byl na výsluní s kapelou Dire Straits (1978 až 1985). Hity jako Sultans Of Swing, Walk Of Life nebo Money For Nothing patří dodnes k rozhlasovým stálicím.

A je vlastně hrozně zajímavé, že skupina jako tato uspěla právě v popových osmdesátých letech, přestože její hudba byla de facto směsí country, blues a starého dobrého rock’n’rollu.

Bez trsátka

Možná ještě mnohem důležitější než celá hvězdná sláva Knopflerovy skupiny Dire Straits (v překladu Krajní nouze) je však to, co přišlo potom. Devět prvotřídních sólových alb, prakticky bez jediného kazu, které navíc drží stále tutéž linii a dohromady vytvářejí pozoruhodný příběh.

Zatím poslední desku Down The Road Wherever vydal Mark Knopfler vloni a opět je to velký muzikantský úspěch. Rockové legendě s majetkem v odhadované výši 75 milionů liber je úplně fuk, jestli na svých nahrávkách splní nároky kohokoliv jiného než sebe sama.

Natáčí postaru, analogově, a na kytaru hraje svým pověstným vybrnkávacím způsobem, bez trsátka. Je levoruký, ale nástroj drží jako pravák. Knopfler, jemuž v srpnu bude sedmdesát, začínal v rodném Glasgow jako hudební novinář. Má tedy i značný teoretický background.

V jeho pohodové, líné muzice se potkává předválečné akustické country blues s estetikou jazzových hráčů, jako byl Django Reinhardt. Všudypřítomný bigbítový šmrnc je zjemňován Knopflerovým podmanivým broukáním, ve kterém slyšíme ozvuky dylanovského zpívání. Vždyť také Mark v polovině zdánlivě marných „osmdesátek“ vytvořil se svým vzorem Bobem Dylanem silné album Infidels a už v roce 1979 s ním spáchal parádní gospelovou desku Slow Train Coming.

Zpovykané hvězdy

Knopflerovo vypravěčství je ovšem jiné než to Dylanovo. Své písničky staví jako minipovídky: Sultans Of Swings byli o druhořadé kapelce ze zapadlého baru. Money For Nothing (Markův duet se Stingem) je zhudebněným láteřením chlápka v prodejně televizorů, kde na obrazovce defilují zpovykané hvězdy třeba jako Dire Straits.

Takových mikropříběhů Knopfler dodnes vymyslel stovky. A člověka nikdy neomrzí je poslouchat, zvlášť když je ta hudba tak dobře zahraná.