To byl i příklad závěrečného dne festivalu, ve kterém svůj prostor jako nová krev na scéně dostalo autorské sólo Florenta Golfiera Umbilicus (divadlo Alfred ve dvoře). Po něm následovala, i když značně kontroverzní, inscenačně velmi kvalitní práce Collective Loss of Memory zkušené choreografické dvojice Jozef Fruček a Linda Kapetanea z DOT 504 (divadlo Ponec).

Solo Petra Krushi v režii Adama Halaše Němí uzavřelo divadelní program v NoD. Roxy a celý festival definitivně skončil koncertem Jana Kunze a Hičhaikum project Hlavně nepanikařit, který se uskutečnil ve festivalovém Hnízdě ve Veletržním paláci.

Zatímco poslední den festivalu byl vcelku nabitý, v úterý dramaturgie festivalu nechala snad záměrně divákům časově vydechnout, ovšem porce uměleckých zážitků malá nebyla. V prostoru MeetFactory proběhlo silně antiutopistické představení Mondšajn, které vzniklo podle novely Ondřeje Štindla a Josefa Bolfa.

Malá inventura 201513. ročník festivalu nového divadla Malá inventura představil novinky v tomto žánru za uplynulý rok, a to jak z české, tak zahraniční produkce. 

Pořadatelem je sdružení Nová síť. Festivalu se letos zúčastnilo více než 50 zahraničních i regionálních promotérů. 

Hostiteli byli Studio Alta, Divadlo Archa, Ponec - divadlo pro tanec, MeetFactory, Motus - produkce divadla Alfred ve dvoře, Experimentální prostor NoD, Studio Hrdinů a Hnízdo ve Veletržním paláci.

Na pražskou přehlídku navazuje Malá inventura Jičín a Opava a Ozvěny festivalu v rámci regionů.

Dramatizace Jana Tošovského formou žánru fyzického divadla byla celkově velmi povedená, detailně lze vyzdvihnout vynikající výkony herců Tomáše Kobra, Jindřišky Křivánkové, Jana Lepšíka a Julie Goetzové v režii Jana Friče.

Na silný zážitek navázalo i divadlo Alfred ve dvoře, které v rámci festivalu uvedlo divácky velmi úspěšný Gundr. Osvědčená dvojice performerů (Vojta Švejda a Jan Kalivoda) zpracovala extrémní situace v životě horolezců extrémním způsobem.

Příběh založený na skutečné události o dobývání nejvyšších vrcholů i zažití pádů a životních ztrát, přinesl silnou pravdivost výpovědi v poutavé inscenační podobě, která využila působivosti zvuku, light designu, videoartu či výjimečného charisma osobností obou protagonistů do maxima. Prostě typický minimalisticky laděný maximalismus v žánru nového divadla.

Zuzana Smugalová