Výstava Miroslava Pangráce zahrnuje akryly, olejomalby i komplexnější koláže. Malíř na ní představuje především díla, která vytvořil za uplynulý rok. „Je to už druhá expozice v těchto prostorách, první se konala minulý rok," říká autor, který je synem slavného českého sochaře Miroslava Pangráce.

I přesto, že je z umělecké rodiny, Miroslava Pangráce mladšího jeho otec k umění cíleně nevedl. „Spíš to bylo jakoby podprahově, sám jsem nasával atmosféru a zkušenosti," říká současný malíř. Nakonec v jeho životě přesto umění vyhrálo, podle Pangrácových slov se „to zlomilo" po první výstavě v otcově rodném Rakovníku. „Baví mě i sochařina, i když je zatím spíš na druhé koleji. U ní mám rád její třetí rozměr, který malířství postrádá," podotýká Pangrác.

Pangrác do maleb minimálně zařazuje figury a portréty

Sedmnáctku obrazů v Divadelním klubu Stavovského divadla spojuje abstrakce, Pangrác do maleb minimálně zařazuje figury a portréty, a každý si v nich proto najde svoje. Všemi malbami pak prostupují temné barvy.

„Ačkoli se vždycky snažím začít barevně, nějak to k té depresi nakonec stejně zamíří," sděluje Pangrác a uznává, že v jeho nitru má asi pesimismus svoje místo, i když se snaží nedávat mu při tvorbě široký prostor. Většina obrazů tak obsahuje minimum barev bílou, černou a červenou.

Další prvek, který všemi malířovými obrazy prostupuje, je kříž. „Přestože nejsem věřící, ve většině obrazů je symbolika kříže. Nemá nic společného s církví, ale představuje křižovatku cest," říká malíř.

MICHAELA ROZŠAFNÁ