Její výrobky mohou lidé vidět v pražské Galerii Scarabeus na výstavě Zvykoslovné Velikonoce.

Jak jste se dostala k malování vajíček?

U nás doma jsme měli tradici, že se na pomlázku chystala vajíčka. S maminkou jsme je obarvily a lepily na ně obtisky. Teprve po deseti letech, když jsem se začala zajímat o lidové kraslice, jsem zjistila, že je to nejhorší kýč. Ale za totality byl obrázek zajíčka úžasný. V jižních Čechách na chalupě jsme měli sousedku, která malovala vajíčka tradiční technikou. Leptala je nebo je malovala voskem. Hodně se mi to líbilo, takže jsem si k ní sedla a zkoušela to. Zjistila jsem, že mi to jde, a tak jsem to začala dělat také.

Proto jste se rozhodla jít na uměleckou školu?

Naopak, vždy jsem tíhla spíše k textilu. Po základní škole jsem chtěla jít na oděvní průmyslovku mimo Prahu, ale taťka mě nepustil, takže jsem šla na gymnázium. Potom jsem šla na umělecko-řemeslnou nástavbu Školského Ústavu v Praze. Dělala jsem obor tkaní, výšivka, šitá krajka a paličkování. Protože jsem se textilní techniky chtěla naučit co nejlépe, zůstala jsem v ústavu a pracovala v úseku, který vzoroval výtvarníkům díla. Pak jsem šla na mateřskou a poté si mě bývalá profesorka vytáhla jako asistentku na střední školu do Ateliéru krajky a výšivky. Tam jsem asi osm let učila.

Pak přišla na řadu vajíčka?

Vajíčka jsem malovala už dříve, ale po revoluci se otevřely hranice a já začala jezdit do zahraničí. Můj muž byl napůl Němec, jeho maminka byla z Lužice a on měl spoustu kamarádů v Drážďanech. Říkali mu, že když maluju vajíčka, ať přijedu na jejich akci, kam se sjíždějí lidé z celého světa. Popadla jsem vajíčka a vzala si na sebe modročervenou zástěru a bílou halenu s velkým límcem. Byla jsem jako česká národní vlajka.

Zaujala jste tam?

Chodila tam německá televize a natáčela. Bylo těsně po revoluci, a protože jsem byla v oblečená v našich národních barvách a malovala tradiční česká vajíčka, hodilo se jim to. Vysílali to v celonárodní televizi a pouštěli mě, když potřebovali výplň mezi pořady. Tím pádem mě všichni lidi znali. Když jsem tam jela další rok, byla jsem oblečená stejně. Všichni si na mě brali kontakty a začaly na mě sypat různé nabídky. Přestala jsem učit a věnovala jsem se asi deset let jen kraslicím.

Uměla jste německy?

Musela jsem se to naučit. Například se na mě obrátili ze švýcarského muzea, abych tam malovala a udělala výstavu o českých Velikonocích. Měla jsem dělat i workshop, ale německy jsem uměla velmi špatně. Napsala jsem si v češtině, co budu učit, a přeložil mi to kamarád. Nechala jsem si to namluvit na kazetu, a když jsem jezdila autem, pouštěla jsem si to pořád dokola. Pak už jsem německy uměla lépe, ale spíše o Velikonocích, vajíčkách a tradicích.

Co říkají na západě na českou lidovou kulturu?

Moc se jim to líbí, protože jsme úplně jiní než západní kultura. Třeba vůbec neznají pomlázku. Německé ženy často nechápaly, že se necháme mlátit od chlapů, to by v žádném případě nedovolily. Naše lidové kraslice mají ve světě obrovské jméno. Jsme ojedinělý region v množství technik a kraslicových vzorů. Všechno se to po dobu totality udržovalo, takže stále máme regionální vzory.

Jinde tomu tak není?

Kraslicové vzory se v jiných zemích drží spíše po rodinné linii, třeba i lužičtí Srbové to tak mají. V Rumunsku to měli zase v klášterech, na Ukrajině dělají kraslice, které vypadají spíše jako ikony. Tam, kde se kraslice nemalují tradičně, je zdobí jakkoliv, polepují je třeba také zlatem nebo perlami.

Začala jste se zajímat více o tradice a lidovou kulturu?

V době, kdy jsem se o tom chtěla dozvědět víc, nebyl internet. Bylo těžké sehnat informace a existovala jenom jedna knížka o kraslicích, kde byly základní vzory. Když jezdily Moravačky do Prahy na Velikonoce prodávat kraslice, povídala jsem si s nimi. Část rodiny mám taky na Moravě, tak jsem tam odjela s manželem. Vždycky jsme šli do nějaké vesnice, o které jsem se dočetla, že tam malují vajíčka. Došli jsme do hospody a ptali se, kdo to tam dělá. Prvně byli opatrní, ale když jsem řekla, že mám rodinu z Moravy, tak se otevřeli.

Co jste od nich získala?

Hodně mě naučili, a když jsem začala jezdit ven, tak jsem Moravačky vozila s sebou na zahraniční výstavy. Například do Drážďan jsem vzala asi sedm maléreček, na třítýdenní výstavu o našich velikonočních tradicích.

Čím se liší české a moravské vzory?

Teď už je to hodně pomíchané. Proudí sem také vlivy ze západní Evropy, moderní vzory, které nejsou tradiční. Ale dříve se v Čechách používal při voskové batice špendlík, na Moravě se maluje stužkou. Je to trubička, kterou se maluje linka. Na západním Slovensku byla také lineární kresba a na východě byl zase špendlík. Škrábaná vajíčka jsou všude, ale vzory se liší, moravské byly bohatší, ale to záleželo na úrodném kraji. Vajíčka polepovaná slámou jsou z Hané.

Jak se na to přilepují?

Sebere se stéblo ze slámy, namočí se a rozřízne, aby se trubička otevřela. Jídelním nožem se vyškrábe zduřelý vnitřek, až vznikne tenký proužek slámy. Nastříhá se na pravidelné kousky a nalepí na vajíčko. Ornament vytváří hvězdice, nebo pruhy. Každá malérečka to přilepuje jinak. Někde vajíčko nalakují nitrocelulózovým lakem, zapouští to do toho ředidlem a pak to přelakují. Když nemá být vajíčko lesklé, lepí se sláma disperzním lepidlem. Většina maléreček to nalepí a přelakuje. Ale mně se to nejvíce líbí na nelakované skořápce barvené v tmavých cibulových slupkách.

Jakou techniku máte ráda vy?

Mám nejradši vosk a špendlík. To je moje druhá ruka. Ze stopy špendlíku, jako je slzička a tečka, se dají vytvořit úžasné ornamenty a je to neuvěřitelně kreativní. Ráda taky dělám techniku, která imituje vyšívanou krajku. To je novodobá záležitost, ale myslím že se ke kraslicím výborně hodí. Většina tradičních vzorů na vajíčkách vychází z textilních ornamentů, protože lidé se inspirovali hlavně svými kroji. Proto mám ráda kraslice, které vypadají jako madeirová krajka.

Čím se to vytváří?

Tato technika je teď dostupná více lidem. Dříve se dírky do skořápek leptaly, tedy vajíčko se pokreslilo horkým voskem, pak se krátce ponořilo do kyseliny a kyselina vyleptala dírky do skořápky v místech, kde vosk nebyl. Ale gravírovací mašinky umožnily, že se do vajíček mohou vrtat přesné kulaté dírky. Díky tomu se podařilo dosáhnout techniky, která imituje madeirovou krajku.

Jaké jiné techniky ještě používáte?

Batikovaná vajíčka jsou mou další láskou, z nich mám nejraději chodské straky z jižních Čech. Jsou to vajíčka, u nichž je kresba bílá a skořápka v odstínu, který je tmavě vínově červený. Používal se na to fuchsin, který udělá temnou barvu. Když se vosk sejme, je to vajíčko takzvaně hodně okaté. V ornamentu se objevuje stopa špendlíku, ale také trojúhelníčky a kosočtverečky, což se dělá kotejškem.

Co to je?

Je to jednoduchý starý nástroj. Vezme se pírko třeba z husy nebo z holuba, strhne se větší část praporku a nechá se jen špička. Ta se zastřihne do požadovaného tvaru, namáčí do vosku a obtiskuje na vajíčko. Kotejšek nejvíce používají ve svých ornamentech Lužičtí Srbové.

Jak dlouho trvá vytvořit kraslici?

Záleží na technice, ale těžko říct, protože jich dělám hodně. Na sezonu tak šest set, a když jsem se tím živila, dělala jsem zhruba pět set měsíčně. Dělám je najednou po třiceti. Nejprve si musím vajíčko prohlédnout, jestli nemá vlásečnicové puklinky. Sama si je foukám, protože hlavně dírky musí být precizně kulaté.

Máte na to nějaký trik?

Vysekané dírky nejsou dobré, protože například při vrtání se vajíčko chvěje, a když dírky na vyfukování nejsou kulaté, vajíčko často praská. Dírka se dá dělat i jehlovým pilníkem, když nemáte mašinku. Já používám takovou, která je určená na gravírování skla. Ale třeba zubní laborantky používají zubařskou vrtačku, jiní používají na gravírování věci na manikúru.

Na co by si malérečky měly dávat pozor?

Důležité je po vyfouknutí a vyvrtání dírek zbavit vajíčko vnitřní blány, kvůli ní nevypadá práce čistě. Vyvrtanou skořápku krátce ponořím do sava, které vyžere vnitřek, ale skořápku musím pak stabilizovat, jinak by ji savo také vyžralo. Zneutralizuju to, a když to uschne, nanáším na to vosk, který na vajíčku udělá reliéf, takže to vypadá jako vyšívané.

A jaký používáte vosk?

Vyrábím si ho sama. Míchám si speciální vosk, protože potřebuji, aby na vajíčku držel. Dělám směs běleného včelího vosku se stearinem a dávám si do toho práškový pigment, který se dává do olejových barev. Dobře se s tím píše a je to pěkné. Dá se používat i vosková pastelka, ale české výroby, protože v ostatních se po roztopení dělají hrudky.

Používáte také šustí a slámu?

S tím jsem začala ještě před kraslicemi. Naučila jsem se to na chalupě při žních. Byla tam Slovenka a pletla slaměné šišky, které vypadaly jako vosí hnízda. Ze slámy jsem pletla různé ozdoby a rozdávala je. Moje maminka to měla ráda a zdobila tím vánoční stromek. Když jsem se vdala, naučili mě příbuzní v Lužici dělat ze slámy hvězdičky. Na Moravě mi ukázali figurky ze šustí, které byly jakoby v pohybu. To mě nadchlo a začala jsem je také dělat. Šustí je samo o sobě hrozně tvrdé, ale když se namočí, vypadá jako látka. Dají se z toho dělat pěkné věci, třeba kolegyním v práci dělám figurky, které je karikují.

Stoupá obliba lidových věcí?

Protože se pohybuju mezi lidmi, kteří to dělají, mám pocit, že zájem je velký, ale nejsem objektivní, je to moje srdeční záležitost. Myslím si, že současná vlna ekologie, recyklace, bio stránky života oblibě napomáhá. Na internetu mám odezvu velikou.

Co mohou od vás lidé vidět v Galerii Scarabeus?

Letos tam mají Velikonoce zaměřené na modrotisk. Ale modrá se na vajíčkách začala objevovat až po vynálezu syntetických barev. Modré kraslice v lidové tradici nebyly. Ale prateta jedné mé známé z Valašska, prý obarvila vajíčka na modro ve vodě při praní modrotiskových fěrtochů a pak je zdobila vyškrabováním. Modrá na vajíčkách je z hlediska etnografie špatně, ale mě se kraslice, které vypadají jako z modrotisku, strašně líbí.

Čtěte také: Pravá malérečka se učila vyškrabovat kraslice na vařených vejcích