Úvod večera obstarala švédská post-hardcoreová partička Blindside. Kapela se prezentovala skvělým, živelným projevem, který plně koresponduje s její energickou kytarovou hudbou. Zpěvák Christian Lindskog si liboval v pózách á la Robert Plant a glam rockových gestech. Špetka teatrálnosti vystoupení stockholmské čtyřky ovšem vůbec neublížila. Zásadním minusem byla pouze výrazně poddimenzovaná hlasitost.

To 30 Seconds To Mars by po svém pražském vystoupení asi zvukaře nejraději ukřižovali. Zvuk byl sice o něco hlasitější, ale příšerně zahuhlaný, nepřehledný a nástroje se slévaly do jednoho kakofonického klubka. Půlhodinku určenou pro 30 Seconds To Mars jakžtakž vytrhl z křeče jenom výlet Jared Leta směrem k nadšeným ochozům. Spokojenost s vystoupením předkapel tak může být, hlavně kvůli zvuku, jen napůl.

Blikající ekvalizér

O něco lepší už to bylo s hlavní hvězdou večera, i když k nějaké koncertní extázi mají jejich živá vystoupení opravdu daleko. Z charakteru jejich hudebního stylu je logické, že o spontánnosti projevu anebo bouřlivosti nemůže být řeči. Linkin Park v koncertním provedení prostě působí příliš strojově. To ovšem v žádném případě nevadilo jejich fanouškům. Ti je přivítali frenetickým řevem a kapela se jim hned v úvodu odměnila hitem One Step Closer. Na rozzářeném pódiu připomínajícím blikající ekvalizér se zkraje koncertu dostalo i na novinku Minutes To Midnight.

Jako první zazněla No More Sorrow, jejíž úvodní vyhrávka nápadně připomíná skladbu Am I Evil od Britů Diamond Head. Z nasazení Linkin Park bylo zřejmé, že si nové skladby užívá mnohem víc než starší „otřepané“ fláky. Kapelu na koncertě táhl hlavně rapper Mike Shinoda, zpěvák Chester jako by se před publikem skrýval. Že není zrovna extrovertní typ, potvrdil, když po svém kratičkém proslovu řekl: „Tak snad se vrátíme zpátky k hudbě. Co myslíte?“

P.S.

Po vydatné porci starších hitů, čtveřici novinek a osmdesáti minutách hraní se Linkin Park z pódia poroučeli. České fanoušky nadchli a i pro nezainteresovaného diváka zanechali určitě sympatický dojem. Že by to ale z nu-metalových ikon dělalo výjimečnou koncertní kapelu, to zas ne.