V zaplněné velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze poděkovali filmařce, známé svým autorským nasazením, důsledností a nekompromisností, obsahovou, formální a etickou naléhavostí umělecké tvorby. Zemřela po dlouhé nemoci 12. března ve věku 85 let.

Během smutečního obřadu promluvili například šéf Národního filmového archivu Michal Bregant, herci divadla Sklep Tomáš Hanák, Milan Steindler a David Vávra, herec Boleslav Polívka a herec a režisér Jan Kačer. Zazněla hudba Gustava Mahlera, zazpíval Adriano Celentano a že "ničeho nelituje" svěřila se ve známé písni Edith Piaf. Závěr obřadu patřil písni Oh, baby, baby a dlouhotrvajícímu poslednímu potlesku pro zesnulou.

Mezi přítomnými byli Miroslav Donutil, Zdeněk Svěrák, Jiří Menzel, Bolek Polívka, Chantal Poullain, Jiří Macháček, Jan Potměšil, Jaromír Šofr, Bohdan Sláma, Olga Sommerová, Josef Abrhám, Irena Pavlásková, Květa Fialová a umělecká ředitelka karlovarského festivalu Eva Zaoralová.

Lidé se mohli naposledy rozloučit s režisérkou Věrou Chytilovou. U katafalku s rakví byly věnce a kytice od prezidenta republiky, Parlamentu, ministerstva kultury, barrandovského studia, Herecké asociace, fondu kinematografie, České televize, FAMU, České filmové a televizní akademie, ale i od sousedů z Troje, Michaela Kocába a francouzského velvyslance.

Bregant ve smutečním projevu upozornil, že Věře Chytilové se nikdy nepodlamovala kolena z velkého světa. "Je fascinující, jak se dnešní mladé publikum ztotožňuje s jejím téměř pět desítek let starým filmem Sedmikrásky," uvedl.

Se vzpomínkami na svou profesorku z FAMU se formou deníkových zápisků svěřila Jitka Rudolfová. Bolek Polívka pak připomněl její nejkratší rozhovor, když se jí jeden zahraniční novinář zeptal, jak mohla natočil snímek Panelstory a přitom bydlet v "takovéhle vile". Herečka Marta Vačurová zarecitovala verše Oldřicha Mikuláška.

"To jsou kecy. Nečti to!"

Tomáš Hanák, Milan Steindler a David Vávra z divadla Sklep začali jeden po druhém své projevy ve vážném tónu, když tu je od varhan na druhém konci obřadní síně začal "usměrňovat" přesně v duchu režisérky Chytilové ráčkující ženský hlas. Slova jako "To jsou kecy - buď upřímnej!" či "Nečti to! a "Mluv, jak to opravdu myslíš, srabe!" v pravém momentě zlehčila situaci a jak by Chytilová určitě uvítala, rozesmála smuteční hosty.

Věra Chytilová, označovaná za první dámu českého filmu, získala řadu domácích i mezinárodních ocenění. V roce 1998 převzala od prezidenta Václava Havla Medaili za zásluhy, měla Českého lva za přínos českému filmu a karlovarský festival ji ocenil za dlouholetý přínos světové kinematografii.

I za normalizace točila mrazivé satirické výpovědi, které znamenaly protipól tvorby oficiální. Podle filmového historika Jana Lukeše považovala Chytilová svou tvorbu za ten nejlepší způsob debaty o člověku a společnosti. Byla legendou, která si nebrala servítky. Kritická nepřestala být ani po listopadu 1989 a učila tomu i své studenty na Filmové a televizní fakultě.

Čtěte také: Divadlo na Vinohradech bylo místem piety za Otakara Brouska