Původně jsem si chtěl se zpěvákem Monkey Business Matějem Ruppertem povídat hlavně o připravované desce. K debatě došlo. Bylo na ni dost času. Náš rozhovor se totiž udál při cestě autem z tiskové konference k srpnovému Sázavafestu, na kterém Monkey Business tradičně jako jedni z domácích headlinerů nebudou chybět. Povídali jsme si střídavě na cestě a převážně v zácpě. A jak jsme tak na D1 stáli, dostali jsme se i k tématu, které Matěje zjevně trápí: Bezplatné stahování hudby z internetu.

Na věc má jasný názor. „Stejně jako neexistuje kolektivní vina, neexistuje ani v žádném případě kolektivní vlastnictví. Nemůžete přijít do hospody, objednat si pivo a nezaplatit za něj,“ říká. V našem rozhovoru popisuje, proč mu stahování hudby tolik vadí.

Je podle něho naprosto běžné, že otec řekne svému dítěti, aby mu stáhl kompletní diskografii jeho oblíbené kapely. „Přitom by nikdy nepřenesl přes srdce, kdyby jeho syn ukradl v samoobsluze čtvrtku másla,“ vysvětluje zaníceně Ruppert. Přimlouvá se mimo jiné za to, aby vznikly hudební odbory, které by umělcům kompenzovaly škody, jež jim kvůli stahování vznikají.

Došlo ale samozřejmě i na novou desku. A další Ruppertovy projekty, které vedle Monkey Business čítají i kapely G-Point Hunters nebo Neruda.

O Monkey Business nějaký čas nebylo příliš slyšet, takže se zeptám triviálně. Na čem právě děláte?
Vyrážíme na koncerty, na nichž mimo jiné oslavujeme narozeniny kapely, a vrháme se na novou desku. Poslední album Monkey Business vyšlo před dvěma lety, už máme pár nových demáčů, pracujeme na textech, takže deska je teď na pořadu dne.

Máte už představu o tom, jak bude znít?
V první řadě musí být dobrá (usmívá se).

Kdo nosí nápady?
Hudbu jako vždy skládá Roman Holý. Na textech pak pracujeme společně, i když hodně velký vliv má basák Pavel Mrázek. Měli jsme už i textové soustředění.

Kdy jdete s novou deskou do studia?
Výhoda je v tom, že Roman Holý má studio doma, takže část z nás je vlastně ve studiu pořád.

A vídáte se často?
Teď docela ano. Koupil jsem totiž dům na Šumavě, který je vzdálený asi tři kilometry od Romanova. Jsem tam pomalu na půl doma a už se moc těším, až začneme zkoušet nové věci a rovnou i nahrávat.

Bude nová deska tradičně barvitá, nebo se pokusíte o koncepční nahrávku?
Bude barvitá. Nechceme zvýraznit nějaké jedno nosné téma. Což ale neznamená, že by měla být o ničem. Vždycky jsme si hodně zakládali na textech, byť jsou v angličtině a pro některé domácí posluchače tak můžou vyznít jako podružnost. Ale každá píseň by měla mít nějaké sdělení, jinak nemá smysl to dělat.

S tím, jak dnes lidé desky stahují na internetu, se hodně debatuje o tom, jakou vlastně mají studiové desky budoucnost…
Přiznám se, že jsem v tomto staromil a současný stav, kdy desky pozbývají své hodnoty, mě hodně frustruje. Potřebuji mít desku ve fyzickém vlastnictví. Nejen nějaké audiosoubory, ale kompletní desku s obalem. Moderní doba například právě obaly skoro zlikvidovala. Jde přitom o velmi důležité vyjádření kapely. Za desku nehovoří jenom hudba, i když to je samozřejmě podstatná věc, ale i obal, pořadí písní. Dnes, když si stáhneš mp3, seřadí se do přehrávače obvykle podle abecedy…

Nebo náhodně. Na trhu je dokonce přehrávač nejmenovaného velkého výrobce, který se jmenuje Shuffle (v češtině doslova znamená „promíchání“)…
Přesně tak. Pořadí písní na desce je přitom často mnohatýdenní práce, skládání a zkoušení, jakou má mít nahrávka náladu, jak chceš, aby působila na posluchače. Úplně se to zničilo. Podobný problém je zvuk desky. Za Monkey Business můžu říct, že jsme si na něm vždycky zakládali. Naše minulá deska byla masterovaná v Londýně u člověka, který masteruje alba Madonny, Depeche Mode nebo Groove Armady. A člověka pak mrzí, když vidí, že ji lidi poslouchají na mobilním telefonu.

Z toho, co říkáte, je patrné, že přítelem stahování hudby z internetu asi moc nebudete…
Hudbu zkrátka někdo musel udělat. Dal si s ní nějakou práci a za to musí dostat zaplaceno. Dnešní doba ale přeje tomu, že lidi kradou jako straky a někteří z nich bohužel ještě mají tu drzost hudebníkům či obchodníkům říkat: „Co si to vlastně dovolujete, že chcete za hudbu nějaký peníze?“

Takže to vnímáte jako širší problém?
Nechci znít moc pesimisticky, ale už se to začíná dotýkat i filmařů nebo spisovatelů. Za chvíli to dojde tak daleko, že si někdo stáhne do iPodu obraz, vytiskne si ho a bude tvrdit, že je to přece jedno, protože to patří nám všem. Ani náhodou!
Stejně jako neexistuje kolektivní vina, neexistuje ani v žádném případě kolektivní vlastnictví. Nemůžete přijít do hospody, objednat si pivo a nezaplatit za něj. Když nahráváte hudbu, někdo si musí koupit syntezátory, někdo si musí koupit počítač, pronajmout nebo zařídit studio… Hudba prostě není zadarmo. Je to téma, které by se dalo rozebírat hodiny, ale na jednom by se podle mě měli slušní lidé shodnout: Že za všechno, co stojí nějakou práci a lidé to chtějí, se musí zaplatit. A je jedno, jestli je to hudba nebo párek v rohlíku. Stahování hudby je nebezpečné z víc úhlů, třeba i ze sociologického hlediska.

Co tím máte na mysli?
Lidé jsou dnes vychováváni v tom, že krást je normální. Což považuji za úplně největší průšvih. Je naprosto běžné, že otec řekne synovi: „Když s tím umíš zacházet, stáhni mi ty Deep Purple.“ A on mu stáhne kompletní diskografii v hodnotě několika desítek tisíc korun. Otec si přitom vůbec neuvědomuje, že tak svému synovi říká: „Běž a ukradni to.“ Přitom by nikdy nepřenesl přes srdce, kdyby jeho syn ukradl v samoobsluze čtvrtku másla.

Má se tedy stahování trestat?
To je těžká otázka. Internet už dnes funguje tak, že je stahování úplně normální a v podstatě mu nejde předejít. Do jisté míry taky chápu, že uvěznit jednoho nebožáka, který si do počítače stáhnul 100 filmů a 200 desek, není řešení. Na druhou stranu, nějaké tresty by za to být měly.

Vy osobně jste nikdy žádnou hudbu nestáhl?
Hudbu nestahuji a přiznám se, že to ani neumím. Sice bych se to asi naučil během pár minut, ale ani to umět nechci. Mě to prostě nezajímá. Když se mi nějaká kapela líbí, prostě si koupím její CD. Mám sice iPod, ale používám ho jen proto, abych měl u sebe i na cestách kompletní diskografii, kterou mám doma. A taky je pravda, že mi hodně lidí hudbu dává. Čímž si uvědomuji, že se možná na tom všem částečně podílím taky. Protože nepátrám po tom, odkud lidé tu hudbu berou.

Je otázka, jak se celá věc bude vyvíjet…
Půjde to jenom k horšímu. Dost mě třeba mrzí, že hudebníci u nás nemají žádné odbory. Dokážu si představit, že by takové odbory sdružovaly hudebníky a nějakým způsobem nakládaly se svěřenými prostředky. Samozřejmě, by to bylo třeba řádně ošetřit, aby nedocházelo ke korupci. Ale jestliže existuje zdroj, z kterého lze beztrestně krást nějakou věc, pak by daný zdroj měl část peněz odeslat lidem, kteří jsou okrádáni. Například, chceš-li mít dobré připojení k internetu, pak část z peněz, které za to platíš, připadne umělcům. Stejně tak část peněz z prodeje počítačů nebo mp3 přehrávačů.

Jakým způsobem sháníte peníze na novou desku?

Díky sponzorům. To je jediná cesta. Vydavatelské firmy jako takové se totiž v podstatě složily. Což je další věc, která si myslím, že není dobře. Někteří sice říkají, že je to dobře, že velké labely krachují. Ale z mého pohledu na to v první řadě doplácejí samotní umělci. Samozřejmě, že labely na hudbě vydělávaly, ale zase díky tomu podporovaly, byť s vidinou zisku, nové kapely. Skupiny jako Genesis by se neprosadily, kdyby si jich někdo nevšiml.

Na druhou stranu, kapely mají možnost prezentovat se na internetu…
To je ale přece nesmysl! Která kapela získala celosvětový úspěch tím, že se prezentovala na internetu? Vím o jediné, byli to Arctic Monkeys. Měli milion shlédnutí na YouTube. Ale zase, kde by byli, kdyby pak nepřišla vydavatelská firma, která jim zaplatila nahrávání CD a klasickou kampaň? Bez toho by zůstali Arctic Monkeys jen jednou z mnoha zajímavých kapel… Internet ti prostě složenky nezaplatí. Ale přes to všechno, co jsem řekl, zůstávám optimista.

Takže se pojďme optimisticky bavit o nové desce. Dali jste si termín, do kdy by měla vyjít?
Doufám, že vyjde do konce roku 2011.

Monkey Business nejsou vaším jediným projektem. Věnujete se také třeba G-Point Hunters…
G-Point Hunters jsou v souvislosti se mnou a Romanem hodně zmiňovaní, ale je to projekt, který vznikl z velké části jako legrace. Je to klubová a spíš příležitostná záležitost. Máme s Romanem hodně rádi taneční hudbu, ale protože jsme nenašli žádného dobrého DJe, který by nás doprovázel, tak jsme se jím stali sami. Podobně je to s kapelou Neruda. Jen s tím rozdílem, že kapela Neruda je skutečnou kapelou a chceme s ní normálně koncertovat. Ale je důležité říct, že Monkey Business pro mě zůstávají jasnou kapelou číslo jedna.

Kdo bude produkovat novou desku Monkey Business?
Produkovat bude zase Roman Holý, protože nevím, kdo by to tady udělal líp než on. Chtěli bychom částečně nahrávat v zahraničí, máme třeba vytipované jedno hodně kvalitní studio v Berlíně. Ale všechno samozřejmě závisí na penězích.

Kdybyste si mohl vybrat z toho, co vás v současné hudbě baví… Co byste chtěl na nové desce Monkey Business slyšet?
Moc rád bych na ní slyšel zvuk zpěvu Cee Lo Greena (americký zpěvák, rapper a skladatel – pozn. red.). Pro mě osobně největší objev posledních deseti let, co se zpěváka i hudby týče. Když to řeknu hodně zjednodušeně, Cee Lo Green je pro mě Amy Winehouse s větším panděrem a v kalhotách. Teď jsou hodně v módě jazz, soul a celkově retro. Na těchto věcech on hodně staví. Ale je to prostě umělec, který, i kdyby zpíval Ovčáci, čtveráci, zazpívá to tak, že si všichni sednou na zadek.

Vracíme se z tiskovky k Sázavafestu. Na co se v programu festivalu nejvíce těšíte?
Ze zahraničních kapel bych chtěl vidět hlavně Kosheen, kteří mi dosud pořád unikali. Ale celkově se těším na lidi a festivalovou atmosféru. Moc rád uvidím třeba kluky z Tata bojs. Minulý rok jsme s nimi v Roxy i udělali akci Red Bull Soundclash (šlo o přímý „souboj“ dvou kapel, ve kterém fanoušci měli rozhodnout, která je lepší – pozn. red.). Hodně nám to tehdy nandali. Ale stejnak se těším, až zase společně zajdeme na pivo.

Matěj Ruppert

Narodil se v roce 1978 v Praze. Je zpěvákem kapely Monkey Business, se kterou vydal sedm studiových alb a v současnosti začíná pracovat na novém. Už na základní škole byl členem folklórního souboru Rosenka. Když studoval na střední pedagogické škole, zúčastnil se jednoho z prvních dílů televizní soutěže Caruso show. A se svou interpretací písně The Beatles „Eight Days a Week“ také vyhrál, byť dnes označuje svůj výkon za mizerný. „Aspoň trochu jsem to rozbalil až na konec,“ říká. Už tehdy zpíval s funky kapelou Leguar GR. Do masovějšího povědomí však vstupuje „až“ v roce 1999, kdy se stal zpěvákem nově vzniklé kapely Monkey Business. Skupina kolem frontmana J.A.R. Romana Holého od začátku poutá pozornost hudebních kritiků i fanoušků, časopis Rock & Pop ji vyhlásil objevem domácí scény za rok 2000, v cenách Akademie populární hudby kapela triumfuje jako objev roku i skupina roku 2001. Po nějaké době si akademici i široká veřejnost všímá také nevelkého, ale charismatického zpěváka Rupperta: Dvakrát získal cenu Anděl v kategorii zpěvák roku (2006 a 2007), v roce 2006 byl oceněn také Zlatým slavíkem jako skokan roku. Monkey Business je jeho hlavním projektem, ale spolu s Romanem Holým se věnuje také taneční záležitosti G-Point Hunters a rockové kapele Neruda. Občasně si zahraje i ve filmu: Objevil se v Pupendu nebo 3 sezónách v pekle.