Jenže nemyslitelné se stalo skutkem – Lenny měla v předminulém týdnu tu čest uvést Macy Gray na jeviště pražského klubu SaSaZu.

„Zpočátku jsem byla velmi nervózní, postupem času jsem se ale uvolnila. Nakonec si to vždycky užijete," řekla zpěvačka. „Přesvědčila jsem se, že Macy je velká osobnost – a není to jenom tím, že nosí flitrové šaty a šálu z peří. Je to umělkyně, která se pro zpěv narodila," dodala.

To vy, myslím, také… Máte výjimečný hlas, musíte o něj nějak pečovat?

Aby byl hlas v kondici, potřebuje cvičit a zbytečně nenamáhat špatnou životosprávou. Takže jej cvičím i já – mám speciální hlasové průpravy, ale v podstatě stejně vždycky zpívám pokaždé, když se mi chce a když mě to baví. Na životosprávu mě se zdviženým prstem často upozorňují rodiče, připomínají mi, ať hlasu neubližuju, například pobytem v zakouřeném prostředí, ale já už si na něj dávám pozor. Mimochodem, je známo, že zpívání je skoro zdravější než mluvení, že se člověk spíš vysiluje tím, že mluví, než když zpívá.

To jsem netušila… Ale zpět ke koncertu v SaSaZu – zazpívala jste starší písně i autorský singl Bones. Píseň srší rockovou emocí a velmi vám sedí.

Děkuju. Ta píseň je v podstatě novinka-nenovinka, protože se objevila už na mém EP Fighter pod názvem My Bones, ale posluchači ji asi „na první dobrou" nepoznali… Strašně se mi líbila, je pro mě vlastně srdcovou záležitostí, a tak jsem si řekla, že ji zkusím předělat, protože jsem cítila, že má potenciál, který jsem prve dost dobře nevyužila. S kytaristou Ondřejem Fiedlerem, který je členem mé doprovodné kapely, jsme na ní v polovině loňského léta začali pracovat a výsledkem je singl Bones, který jsme si sami vyprodukovali (na mix a master byl pak přizván anglický producent Steve Lyon, se kterým se Lenny seznámila při vystupování na festivalu Benátská noc, pozn.).

Klip k němu, který právě představujete, působí čistě a skromně… Kde jste ho natáčeli?

Chtěli jsme s Ondřejem kompletně zrealizovat vizi s vlastní produkcí nejen singlu, ale i klipu natočeného na jeden záběr a za minimální náklady, což se nám povedlo. Při jeho vzniku jsme vsadili na přirozenost a upřímnost a já doufám, že náš počin bude zároveň inspirací pro mladé lidi k uskutečnění jejich vlastních projektů a plánů. Ke spolupráci jsme přizvali filmaře Zdeňka Sopůška, který našemu záměru – jak tomu výsledek odpovídá – okamžitě porozuměl. Sešli jsme se s ním v Londýně a řekli si, že si půjčíme auto, vydáme se na pobřeží směrem na Brighton a budeme společně hledat ideální místo na natáčení. Nakonec jsme zakotvili u Seven Sisters, sedmi obrovských přímořských útesů, které jsou britskou přírodní památkou. Museli jsme si samozřejmě vyřídit povolení od místních úřadů, které k nám ale byly vstřícné, protože u Seven Sisters prý natáčí hodně kapel, takže už jsou zvyklé.

Měli jste v hlavě jasnou představou, jak bude klip vypadat?

Chtěla jsem, aby odpovídal textu, aby bylo jasné, co jím chci říct. Na mysli jsem přitom měla videoklip Jamese Blunta k písni You´re Beautiful – když jsem jej viděla poprvé, říkala jsem si, co to ten člověk dělá, pořád se vysvléká z oblečení… A když potom v poslední lince zpívá ,,But it´s Time to Face the Truth – I Will Never Be With you" (ale je čas postavit se pravdě – já s tebou nikdy nebudu) a skočí do vody, strašně mě to dostalo. Říkala jsem si, že je úžasné, jak může mít tříminutový klip tak silnou pointu! O něco podobného jsem se chtěla taky pokusit.

Pravda, pracovali jsme na tom půl roku, ale věřím, že se to snad vyplatí.

Co bude následovat, jaké máte další plány?

Právě při přípravě zmíněného singlu a klipu jsem se poučila, jak dlouho to trvá, než věci dozrají do podoby, s níž jsem spokojená. A tak začínám co nejrychleji a nejefektivněji pracovat na dalším materiálu, protože mi posluchači píší a dotazují se, kdy vydám další EP nebo rovnou CD. Chtěla bych je i sebe potěšit co nejdřív, tak uvidíme.

Jak vaše hudební aktivity – koncertování a skládání – kloubíte se studiem v Londýně?

Je to takové dobrodružné, ale užívám si to. Stává se mi, když doma dostanu nabídku na vystoupení, že se přistihnu při tom, jak si říkám – když ji přijmu, přijdu ve škole o to a tamto… Vzápětí si ale odpovídám – co by za to dali moji spolužáci, kdyby měli možnost vystoupit v SaSaZu před téměř dvěma tisícovkami lidí! V Londýně mám taky možnost hrát před publikem, hlavně ve škole nebo v klubu, ale podstatně menším. A tak si každé nabídky na vystoupení vážím, protože miluju živé vystupování. Pravidelným hraním navíc člověk nevyjde ze cviku a obrušuje nervozitu. Té zkušenosti se nic nevyrovná.

A co získané studijní poznatky, cítíte, že se do vaší tvorby promítají?

Rozhodně. Obor skladba, který studuju, mi nijak nekříží cestu s tím, co bych opravdu chtěla dělat. Právě naopak. Dozvídám se potřebné informace, nasávám znalosti, které se snažím zužitkovat, seznamuju se s lidmi, vzájemně spolupracujeme, vycházíme si maximálně vstříc… Na druhé straně jsem ráda, že se mám kam vracet. Jednoduše řečeno, pociťuju, že jsem ve správný čas na správném místě.

V jaké komunitě studentů se v Londýně nacházíte? Existuje mezi vámi rivalita?

Všechno jsou to strašně šikovní a nadšení lidé, ať už z Británie, Ameriky, Francie či Švédska, kteří žijí muzikou – naplňuje je, je to jejich koníček a všichni si přejí, aby se jí živili, to je jasné. Když se hodně lidí s jedním snem pohybuje na jednom místě, může to znamenat konkurenci, ale také neskutečný umělecký náboj a příval nové, mladé energie a inspirace. To je pro mě na tom to podstatné.

Vědí o vás, že máte v Česku slušně rozjetou kariéru?

Nejbližší spolužáci si to už zjistili, vždycky mi před nosem z legrace pouštějí moje klipy…

Na léto už máte určitě naplánované koncerty, které to budou?

V dubnu můžu slíbit dva sólové koncerty v Ostravě a v Plzni. V červnu se už pomalu hlásí o slovo festivalová sezona a já se moc těším, že si s kapelou zahrajeme třeba na festivalech Colours of Ostrava, Benátská noc nebo Okoř, kde vystoupím s mamkou. Na podzim jsme byli vybráni spolu se skupinou Mirai jako předkapela na halovém turné kapely Kryštof. Za to jsem moc vděčná a hrozně moc se těším. Bude to pro mě další skvělá zkušenost.