Legendy českého lyžování představily „svoji“ encyklopedii

Kateřina Neumannová, Aleš Valenta, Jiří Raška, Olga Charvátová… Lyžařský sport je v Čechách úspěšný a oblíbený, jak na profesionální úrovni, tak u amatérů brázdících v zimě sjezdovky a běžkařské trasy. Jaká je ale historie českého lyžování, jak se lyžařský sport u nás vyvíjel a kdo všechno se o to přičinil?

To všechno mapuje nová kniha 110 let našeho lyžování. Její součástí jsou i dosud nepublikované fotografie, citáty a glosy z archivů, příběhy vzpomínajících pamětníků i profily významných sportovců a činovníků.

Publikace vychází při příležitosti 110. výročí vzniku organizovaného lyžování v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V pražském Paláci knih Luxor ji ve čtvrtek 21. listopadu představilo několik lyžařských legend, slavnostního křtu se pak ujala členka stříbrné štafety ze ZOH v Sarajevu roku 1984 Květa Jeriová-Pecková.

Bývalá reprezentantka v běhu na lyžích Květa Jeriová-Pecková v rozhovoru říká:

"Naše generace si na medaili musela počkat déle"

Máte radost, že jste mohla tuto první encyklopedii českého lyžování pokřtít právě vy?

Přiznám se, že to ani nepovažuji za úplně správné vůči olympijským vítězům, mistrům světa a lidem, kteří toho dokázali v lyžování více než já. Když mi ale z lyžařského svazu zavolali, jestli bych knihu pokřtila, samozřejmě jsem si toho velmi považovala a jsem moc ráda, že tato kniha spatřila světlo světa, protože lyžování je nádherný sport.

Co vám lyžování dalo?

Poznala jsem díky němu úplně jiný svět, než který jsem znala předtím. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí, spoustu zajímavých míst a myslím si, že mě tento sport do určité míry v životě formoval. Za to všechno jsem lyžování vděčná.

Jak si užijete oslavy 110 let českého lyžování?

Je s nimi spojena spousta akcí, nějaké oslavy proběhly už v září v rámci vyhlášení Krále bílé stopy za loňský rok. Dnes jsme v Luxoru pokřtili knihu, potom následuje shromáždění v Karolinu… Největší oslavy se ale uskuteční v kolébkách českého lyžování, horských městech jako je Jilemnice nebo Vrchlabí. Oslava mi umožní potkat své bývalé kolegy, připomenout si všechny pěkné zážitky, z toho mám radost.

Jaký okamžik v historii českého lyžování považujete za nejstěžejnější?

Velký zlom nastal, když Jiří Raška získal zlatou olympijskou medaili. Byl to výrazný krok v tom, že jsme o sobě a hlavně o českém lyžování dali vědět ve světě. Velmi přínosná byla také celá generace špičkových lyžařů, která se zrodila v sedmdesátých letech, a do které jsem měla čest patřit. Za velmi důležité po technické stránce vnímám rok 1985, kdy se začalo bruslit. Se změnou techniky souvisely také změny materiálu, vývoj šel potom hodně dopředu. Obrovské a významné úspěchy pak přinesli samozřejmě úspěšní lyžaři zkraje tohoto století, kdy dokázali na velkých turnajích zvítězit Martin Koukal, Aleš Valenta, Kateřina Neumannová a další a další… Všechny tyto úspěchy tvoří lyžařskou historii a každý, kdo měl možnost přispět byť jen malou cihličkou, si zaslouží velké uznání.

Jaké vidíte největší rozdíly v lyžování dnes oproti době, kdy jste závodila vy?

Změnila se technika, materiály, přibyly další disciplíny i další šampionáty. Dnes se mistrovství světa konají v lichých letech, což za nás nebylo, a díky tomu je také více mistrů světa a vůbec držitelů medailí. Když jsem závodila já, tak byly velké světové soutěže – buď mistrovství světa, olympiáda nebo světový pohár – jen v sudých letech, takže si na medaili musel člověk déle počkat.

Těšíte se na první letošní sníh, vyrazíte na běžky?

Určitě se těším, i když mám malinko problém, že jsem se odstěhovala z lyžařského kraje. I tak se ale na běžky moc ráda postavím, když to jen trošku jde. Víte, já jsem přející člověk, ale jsou na světě tři věci, které závidím – když svítí sluníčko a já se nemůžu opalovat, když jdu na houby, nic nenajdu a druzí lidé najdou, a když je krásný sníh, lidi lyžují, a já nemohu (smích). To opravdu těžce nesu.

Kolik kilometrů za sezónu na běžkách ujedete?

Málo. Je to dáno hlavně tím, že se na ně dostanu jen o víkendu. Už jsem taky starší člověk, takže nejdu lyžovat, když není pěkné počasí, toho jsem si za svůj život užila až až (smích). Já chodím lyžovat, jenom když se maže modrej (vosk pozn. red.)