A protože hlavní slovo má vždy Klus, přišlo mi fajn pro jednou a na chvíli udělat výjimku.

Jak jste zareagovali na to, když Tomáš skončil v Českém slavíkovi druhý, hned za Karlem Gottem?

Překvapilo nás to. Čekali jsme spíš Petra Koláře nebo Vojtu Dyka. Netušili jsme, že tolik lidí napíše. Člověk po nich vlastně nic nechce, nic nevyhlašuje, a lidé věnují svůj čas tomu, že posílají nějaké hlasy. Vzbouzí to ve vás určitou pokoru, ať už si o té soutěži myslíte, co chcete.

Tomáš je v tuto chvíli ohromně populární, ale nakolik se tato popularita dotýká vás? Poznávají vás lidé na ulici?

Poslední dobou jsou to třeba dva lidé denně, naposledy si vybavuji paní v bance. Ale není to tak, že by mě lidé vysloveně poznávali a zatím mi to ani nechybí.

Takže nezávidíte v tomto Tomášovi?

Moc ne. Vím, že to zní jako falešná skromnost, ale vlastně ani nevím, jestli bych na to měl povahu. Asi by to ve mně vzbuzovalo spíš nějaké paranoidní a panické pocity, že mě pořád někdo sleduje. Nejsem takový exhibicionista jako on (směje se).

A zatím žádná ponorka ze společného „soužití“?

Zatím nám to vzácně klape. Asi vždycky víme, kdy má ten druhý držet hubu.

Čtěte také: Pro podpis Kluse přišlo víc lidí než na Kabáty