Vydali desku, která letos na jaře v Británii sbírala pochvalné recenze. Včera jeli na dlouho vyprodaný koncert do německého Berlína. Absolvovali turné po Americe. Jednoduše, anglická kapela Breton patří k hodně zajímavým jménům současné globální klubové scény. V sobotu přijela do pražského Lucerna Music Baru. Byl jsem u toho. Nejen v Lucerně, ale i pak. Když frontman kapely od jedenácti v noci do pěti ráno vyrazil na procházku po pražských klubech. S dvojicí přátel jsem ho zavedl do malostranského klubu či žižkovské hospody. Řekl mu, kdo jsou to Plastic People of The Universe i Karel Gott.

Čtěte také: Kapela Sto zvířat pokřtila nové CD. Podívejte se!

Breton do Prahy přijeli z londýnského squattu. Nepředstavujte si však polorozbitou špeluňku, nýbrž obří industriální prostor na jihu britské metropole, ve kterém mají audiovizuální studio nazvané Breton Labs. „Děláme tam hudbu, videa, bydlíme, jíme, je to takovej náš domov," popisuje frontman Roman Rappak. Pokud vám jeho jméno nezní zrovna anglicky, je to proto, že jeho otec pochází z Polska. V Česku je však poprvé.

Vymést prach z Lucerny

Do Lucerny vcházím kolem osmé večer. Uvnitř není zrovna natřískáno. Na Chinaski tady samozřejmě bude mnohem víc lidí. Protože Breton u nás skoro nikdo nezná. Ale je to škoda. Frontman Rappak totiž má pořádně zapamatovatelný hlas. Z Polska si přivezl zkušenost s poslechem poškrábaných pirátských desek a kazet Michaela Jacksona nebo Portishead. Proto jeho hudba je na jednu stranu popová, na druhou hodně syrová až špinavá.

Když se svou partou spouští řezavé beaty písně Edward The Confessor, jako by v Lucerně chtěli vymést prach z tamního letitého pódia. Třináct písniček, z nichž většina pochází z debutové desky Other People's Problems, je ten večer jako z jiného světa. Je docela jedno, jestli hrají výrazně melodickou Wood and Plastic nebo symfonii z předměstí Peacemaker. Ač inspirováni osmdesátkami hodně, když chvíli po jejich koncertu v Lucerně zasunou ono dřevěné pódium a začíná zdejší tradiční víkendová diskotéka, jako byste změnili lokál, město i zemi.

Přesto zůstávám v Lucerně. Potkávám známé. Všechno je tak nějak civilní, takže se ani nedivím, když pár desítek minut poté, když si kapela sbalí aparaturu, potkáváme u baru také jejího frontmana a dáme se do řeči.

„Lidi z kapely vyrazili někam s holkama, já chci ale vidět něco fakt pražského, takže jestli máte čas, dám na vás, chlapi," říká a my neváháme. Přemýšlíme, kam ho vzít.

Nakonec je to slušné turné: industriální malostranský kulturní prostor Kokpit. „Tam by se mohli cítit doma," říkáme si. Typicky český rockový klub Vagon. Umělecký prostor Berlýn-Žižkow. Kultovní žižkovský bar Bukowski's. Hospoda nad Viktorkou. A na závěr, co jiného než non stop.

Kdo je to Gott?

„Mám zvláštní pocit. Trochu mi to tady připomíná Polsko," říká při pohledu na poutače kolem vestibulu metra stavěného v 80. letech. „Něco podobného v Londýně už nenajdete," napadá ho, když se bavíme na střeše Kokpitu, uprostřed Malé Strany. Nalevo Pražský hrad, napravo sídlo Úřadu vlády, před námi hradby, pod námi hudební party. „Mezi podobnými budovami tam takový klub neuvidíte."

Ve Vagonu procházíme kolem zdí plných českého big bítu a nad Viktorkou mu říkám, kdo je to Karel Gott. „Fakt ho neznáš?" tážu se a dostává negativní odpověď. „Vyhrál asi čtyřicetkrát našeho Zlatého slavíka." „Takže ještě větší klasik než David Bowie?" napadá ho, když úplnou náhodou v druhém klubu klubu nezávisle na sobě zahrají geniální sedmdesátkový Bowieho flák Heroes. Vypadá to, jako by pravou legendou u nás byl on.

Náhoda. Bowie a už vůbec ne Breton u nás masovými klasiky nikdy nebudou. Na rozdíl od Goťťáka. Ale respekt všem třem!

Více o nich…

Pojmenovali se podle francouzského surrealisty André Bretona. Spisovatele, který se při psaní své vrcholné milostné prózy Nadja obešel beze slov Miluji tě. Tvoří svobodně. Facebook a sdílení desek nepovažují za zlo. Protože prý jedině v době, kdy skutečný umělec nemá co do huby, nic nebrání tomu, aby se vyjádřil. Anglická kapela Breton. Parta žijící v obřím squattu na jihu Londýna. „Neplatíme za nájem, ale jen za to, aby na nás nepřišli policajti," říká jejich frontman Roman Rappak. Ačkoli slovo frontman zní asi příliš nadneseně a starosvěstsky. Roman je totiž docela pohodový kluk, který v sobotu přijel do Prahy. Za sebou měl koncert ve Vídni, před sebou vyprodaný koncert v Berlíně. BBC, NME nebo Q, pár ve světě pořádně respektovaných médií o nich pěla chválu. Ne nadarmo.

Pět tipů: kapely a umělci, kteří mohou inspirovat

Kapela Breton ve svojí hudbě experimentuje s mnoha žánry: elektronikou, indie popem, rockem či punkem. Vybrali jsme pět klubových koncertů v nejbližším měsíci 
a půl, přičemž každý z nich by mohl být inspirací. Nejen pro Breton. Ale pro všechny, kteří se nebojí kvalitní současné hudby.

22. října – 20.00 – Ben Frost (experimentální)

Australan žijící momentálně na Islandu je typickým současným klubovým hudebníkem. V jeho experimentální hudbě je propojena elektronika s industrialem, noisem a dokonce i s metalem.

4. listopadu – 20.30 – The Pains of Being Pure at Heart (indie pop, rock)

Tato indie popová kapela z New Yorku oslovila i věhlasného producenta Flooda, muže, který tvořil zvuk slavných desek U2 (Achtung Baby) nebo Depeche Mode (Violator). Není divu, mají talent pro chytlavou kytarovou melodii a – co je i ve světě nezávislé produkce stále vzácnější – nezní jako 150 kapel, které jste slyšeli předtím.

12. listopadu – 20.30 – Beach House (dream pop)

Něžný hlas zpěvačky a klávesistky Victorie LeGrand spojený se snovými melodiemi Alexe Scallyho, to je duo z amerického Baltimoru nazvané Beach House. Letos vydali svoji už čtvrtou desku – Bloom – 
a jejich hudba je tak inspirativní a příjemná, že se jí nemusí bát vůbec nikdo.

14. listopadu – 20.00 – Flying Lotus (elektronika)

Kalifornský hudební producent 
a filmař patří k nejoslavovanějším postavám současné experimentální hudby. Člověk, který neváhá propojit hip hop, syntezátory a jazz. Zaujal mimo jiné i výše zmíněnou kapelu Breton. Americký tisk jeho poslední desky zahrnul takřka bezvýhradnou chválou. Zaujme také české posluchače?

21. listopadu – 20.30 – The Cribs (punk rock)

Z našich pěti tipů mají zdaleka nejostřejší tah na branku. Poctivý britský punk rock a kapela, která absolvovala obří koncerty s Arctic Monkeys, Franz Ferdinand a dokonce i s Aerosmith. Zatímco výše zmíněné ale v Česku hrály pro desetitisíce lidí, The Cribs vystoupí 
v klubu a vzhledem k množství zapamatovatelných melodií, co stihli na dosavadních pěti deskách vyprodukovat, půjde o hodně příjemnou záležitost.

Pozn.: Všechny koncerty se konají v pražském MeetFactory.