Tiché šílenství zdánlivě nezajímavé hrdinky hry vyústí do nevysvětlitelného zločinu. Claire Lannesová ho spáchala z vášně, ze které se nikdy nevzpamatovala, a z pocitu životní prázdnoty. Její manžel Pierre (Jiří Štěpnička) přivede do jejich společného domu hluchoněmou sestřenici, která pečuje o jejich domácnost. Mlčení mezi manželi se prohlubuje a jednoho dne Claire sestřenici zabije. Zbytky jejího těla odhazuje na vlaky, které projíždějí jejich městem. Claire je odhalena a ke svému zločinu se přiznává. Dokonce se svěřuje vyšetřovateli (Vladislav Beneš), že si přála být usvědčena.

Hodinový dialog

„K textu hry jsme se docela složitě dopracovávali,“ uvedla Klestilová. Podle ní napsala autorka některé fragmenty už v roce 1959, později toto téma zpracovala na základě soudničky Jeana-Marca Théolleyra postavené na výslechu skutečných manželů. „Durasová byla složitá žena a její život obsahoval všechny barvy spektra. Anglická milenka ukazuje tyto barvy na jevišti pouze ve dvou hodinových dialozích – vyšetřovatele s Pierrem Lannesem a následně s Claire Lannesovou. Kdo si myslí, a ze začátku to tak i vypadá, že se přijde podívat na detektivní příběh, tak je na velkém omylu. V inscenaci neřešíme onu vraždu, ale vztah dvou lidí, a to, co se mezi nimi stalo, než ke zločinu došlo,“ vyprávěla dramaturgyně, pro kterou byla práce na této hře velkou životní zkušeností. „Odpověděla jsem si na spoustu věcí ze svého života. Seděla jsem na generálních zkouškách a s naprostou vášní sledovala všechny tři protagonisty, jak tento příběh přetváří ve svoji osobní pravdu,“ doplnila.

„Durasová není autorkou středního proudu. Připravovaná inscenace také nepatří ke střednímu proudu, v nejlepším slova smyslu je nekonvenční. To proto, že v dnešní době, která na nás útočí akcí, rychlostí a vizualitou, jde Durasová zcela proti. Je soustředěná na slovo, na to, co je za slovem a mezi slovy skryto. Je úporná ve výraze a vede inscenátory k maximálnímu soustředění,“ řekl šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal.