Odokument Báry Chalupové a Víta Klusáka je mimořádný zájem. Nejen ze strany běžných diváků, ale i učitelů a žáků, jimž je určena kratší školní verze. Do této doby ji vidělo kolem tří tisíc studentů a tvůrci odhadují, že pracovat by se s filmem dalo ještě několik let. „Teenageři se ptají, mají zájem. Navíc ze sálů odcházejí s úsměvem, ne se strachem či s nechutí, a za to jsme rádi,“ shrnuje Klusák ohlasy na film.

Správné téma ve správné chvíli

Asi málokterý domácí dokument vyvolal tolik emocí a pozornosti. Pro českou kinematografii je to dobrá zpráva. A opět potvrzení toho, že dokumentaristé mají větší ambice i schopnost vyhmátnout silnou látku než tvůrci v hrané tvorbě. Od premiéry vše nasvědčuje tomu, že se autoři filmu V síti trefili do správné doby i tématu, jež bublalo pod povrchem. Zneužívání teenagerů na internetu, ale i závislost na mobilech a sítích (úvodní záběr malého dítěte s očima připíchnutýma k displeji mobilu mluví za vše).

Film ale funguje i z jiných důvodů – díky nápadité struktuře. Přiznaná fikce, komentáře odborníků, bezprostřední reakce aktérek i týmu za kamerou, slušná gradace. Divák je od samého začátku vtažen do zákulisí: od konkursu na herečky a stavby filmových „pokojíčků“ až po založení falešného profilu a první kontakty s predátory. Není to pěkná podívaná. O lovcích holčiček v síti se obecně ví, ale vidět a slyšet všechno to morální bahno na vlastní oči a uši je mrazivý zážitek. Tvůrci s ním nešetří, ale zkušeně střídají pocity trapnosti a nechuti s úlevným smíchem.

„Síť“ potvrzuje, jak široké mantinely může dokument mít. Včetně toho, že filmaři do hry vezmou i sami sebe. Ruší běžný tvůrčí odstup a přibližují se divákům i tématu, jež se pro ně stává osobním.

Vít Klusák má tuto metodu v oblibě, tady ale překračuje hranice nejvíce. Vstupuje textovými zprávami do komunikace dívek s predátory, probírá akci s psycholožkou či právníkem a ve finále se s dívkami a Barborou Chalupovou účastní konfrontace jednoho z obtěžujících mužů v jeho prostředí.

Ve správných chvílích na plátně přichází překvapení (jiný typ muže, náhlá emoce hrdinek, osobní schůzky s dívkami). Velkou předností jsou herečky Anežka Pithartová, Sabina Dlouhá a zejména Tereza Těžká. Brunetka, plavovláska a zrzka nejsou jen osvěžením vizuálním, ale přesvědčivě zvládají své role holčiček. („A proooč?“ – „Já se stydím…“). Zároveň se jim daří být nad věcí a vtipně glosovat situaci. („Mě nikdo nechce!“ – „To je, jako kdyby mi psal můj děda: Pokecáme!“)

Českým projektem to nekončí

Pro film bylo šťastné i tvůrčí spojení Báry Chalupové a Víta Klusáka, ženský pohled na věc je tu namístě. Platí to i o druhé, tzv. školní verzi filmu, z níž byly vystřiženy některé predátorské výstupy. Zde aktérky pro změnu vystupují ze svých rolí. V klíčových okamžicích se obracejí na diváky s rozborem situace, jež právě nastala, a vlastními slovy radí, jak se zachovat. Soudě podle reakcí teenagerů v kinech nápad funguje.

Je radost být u podařeného českého filmu, který má navíc záslužný sociální přesah. Padlo už několik rozsudků a podmínek, v počítačích mužů se našly profily dalších dětí. A snímek překračuje i naše hranice. Maďaři chtějí model V síti převzít a hodlají natočit svou vlastní verzi s jinými herečkami.