Kerestešová se ve svých fotografiích zabývá filozofickým rozměrem bytí

„Snažila jsem se zachytit dualitu život a smrt, chudobu a bohatství, černou a bílou. Druhým tématem je Syndrom, protože nějaký syndrom v sobě máme všichni. Akorát každý si ten svůj vlastní syndrom musí pojmenovat," poodhaluje Kerestešová filozofický rozměr výstavy.

Každý fotografický obraz na ní má svůj vlastní příběh, některé fotografie herečka dopředu stylizovala, jiné vznikly spontánně.

„Náhodné jsou především cestovatelské fotky, které jsem pořídila při cestách po světě. Svojí myšlenkou zapadají do konceptu celé expozice, a ač to může na první pohled působit jako tematický chaos, záměrem je najít ve výstavě harmonii," popisuje herečka. Také kompozice fotek jsou různorodé vedle snímků z cest se vyjímají portréty, celky i polocelky.

Každá velkoformátová fotografie zachycuje různým způsobem identitu člověka a jeho duši. Modely před fotoaparátem Andrey Kerestešové byli její známí a přátelé, mediálně známé osoby jako například herec Jan Budař, herečka Petra Horváthová či moderátor Libor Bouček, ale i osoby pro veřejnost „anonymní".

„Nejzajímavější a podle mě nejvýstižnější fotkou celé výstavy je snímek výtvarnice Leny Brauner, kterou jsem vyfotila v devátém měsíci těhotenství na židovském hřbitově," ukazuje Kerestešová na netypický snímek s duchovním motivem. „Spousta lidí mi říkala, že je to morbidní. Já si ale naopak myslím, že ve výsledku z fotky vyzařuje klid a mír. Jejím tématem je setkání života a smrti," říká Kerestešová.

Tvůrčí proces jako terapie

Sama herečka považuje tvůrčí proces fotografování za jistý způsob terapie. „Fotografie vytvářím ve chvíli, kdy si sama v sobě potřebuji utřídit myšlenky. Hledám v nich odpovědi na otázky a vyrovnávám se prostřednictvím nich s vlastními pocity," popisuje. Filozofickým rozměrem člověka a otázkami bytí se podle vlastních slov zabývá od dětství.

Při svých cestách po světě se ráda setkává také s lidmi jiných kultur a náboženství. „Zajímavé je, že ve výsledku mluvíme všichni stejně o tom samém, ať jde o buddhismus, křesťanství nebo třeba hinduismus. V Indii jsem si například uvědomila, že popelavé třetí oko, které se uplatňuje v hinduismu, se dá srovnat s křesťanským zvykem mazání popelem na popelečnou středu. Dokazuje to, že jiná pravidla, než jsou pravidla univerza, neexistují,"popisuje Kerestešová.

Čtrnáct fotografií, které na výstavě představuje, dávala podle svých slov dohromady dva roky. Navazuje jimi na putovní výstavu Syndrom, kterou loni prezentovala v Čechách a na Slovensku.

Jednotlivé snímky jsou prodejní. Polovina výtěžku půjde na činnost Nadačního fondu pomoci Karla Janečka, který pomáhá obětem trestných činů. Zbytek výtěžku použije Kerestešová na další uměleckou tvorbou, v rámci níž pojede (mimo jiné) do Austrálie fotografovat domorodý kmen Aboriginců.

„Další výstava, kterou připravuji, se bude pro změnu zabývat otázkou pravdy a našeho já, naší identity. Jmenovat se bude Jsem, kdo jsem. A kdo jsi ty?" dodává Kerestešová.