„To mě po…,“ reaguje mladík u turniketu holešovické Tesla Areny, když vidí dlouhé fronty táhnoucí se až k parkovišti. Podobné davy nečekal.

V holešovické hale se v sobotu nehrál hokej. Nehrála tu ani žádná rocková kapela. Podle televize a většiny novin se tu vlastně nedělo vůbec nic. Přesto dovnitř zavítalo víc lidí než obvykle na hokej: 6800. Konala se tu totiž jen zdánlivě nenápadná akce, dechovkový festival Zlaté trumpety.

„Jsme trochu zmrzlí, ty fronty na začátku nás štvaly, ale tohle to všechno převážilo,“ popisuje mi bodrá důchodkyně Marie Ševelová, když se na konci akce prohání se svým mužem za doprovodu Mistříňanky na improvizovaném parketu. Pořadatelé ho postavili na ledě. A podařilo se jim vytvořit kuriózní rekord: 4340 lidí pod jednou střechou tančících dechovku.

Taneční zábava celou akci završila. Předcházelo jí dlouhé medley dechovkových hitů posledních dvaceti let.

Nechyběly vyhlášené kapely: Mistříňanka, Moravanka nebo Vejvodova kapela. Či třeba Ústřední hudba Armády České republiky čítající 64 hudebníků, největší hudební těleso na akci vůbec.

A také královna české dechovky Zorka Kohoutová a její pomyslný mužský protějšek Josef Zíma. A 300 mažoretek.

„Dechovka žije,“ hlásá obří nápis na pódiu. A přestože v ochozech je na rozdíl od pódia minimum mladých, má pravdu.

Dechovka žije, i když tak trochu vlastním životem, do kterého jako by mladí směli jen s hudebním nástrojem. Na druhou stranu, když skoro sedm tisíc lidí zpívá Vínečko bílé nebo Kdyby ty muziky nebyly, tážete se sami sebe, proč se podobná akce koná jen jednou za pět let (naposledy v roce 2006 do tehdejší Sazka Areny přišlo ještě víc lidí, 10 tisíc).