Výstavu se stejnojmenným názvem slavnostně otvírá ve čtvrtek v nové budově na Václavském náměstí, od zítřka bude přístupná i široké veřejnosti.

Nabízí nostalgickou procházku časem, na níž vás čeká především krása a možná i dojetí. A prověřené jistoty českých značek ať už v módě či výrobě hraček. Jak upozorňují organizátoři, mezi zdmi této expozice nečekejte hrnečky v bruselských barvách, umakartové koupelny či dederonové košile…

Hledání v minulosti 

„Výstava je založena na držení linie staré nové, aby byla zřejmá inspirace a její hledání v minulosti," vysvětluje Eva Dittertová, komisařka expozice. „Všech třiadevadesát vlastníků, kteří exponáty zapůjčili, nám vyšlo ochotně vstříc. Spíše bylo časově náročné je oslovit, předměty převzít a vyřídit administrativu, zájem z jejich strany byl však velký. Motorky a auta většinou předávali sami majitelé, aby se přesvědčili, že své miláčky předávají do dobrých rukou."

Retro v Národním muzeu tak nabízí hlavně okouzlení půvabem, který nestárne, i zamyšlení nad souvislostmi mezi minulostí a přítomností. Třeba nad tím, které české firmy pokračují v prvorepublikových tradicích.

ŠATY. Šantung. hedvábí, Salon Eva (dř. Hanna Podolská), 1957.

Éra "Husákových" dětí 

„Když se řekne retro, vybaví se mi především moje dětství," přiznává ředitel Národního muzea Michal Lukeš. „Věci, se kterými jsem se potkával, když jsem začínal brát rozum a poznávat svět a žil životem bez starostí.

Jsem dítě „husákovské generace", narodil jsem se do šedivé normalizace, ale to jsem pochopitelně v mládí nevnímal. Pro děti je svět vždy barevný a plný dobrodružství. Strasti, starosti, odpovědnost… To přijde až později. Retro je tedy pro mne milá nostalgie. A taková má být i naše výstava, zcela úmyslně ukazuje svět z té lepší stránky, láká ke vzpomínkám a návratu do dětství všechny současné generace."

Retroherna všem 

Můžete tu zavzpomínat na módu, hračky, techniku i bytová vybavení. Odkud většina exponátů pochází, vypočítává Míra Burianová, hlavní autorka výstavy: „Krásné historické auto a motorku nám zapůjčilo Národní technické muzeum, staré hračky často opatrují ve svých archivech české firmy, které je vyrábějí dodnes. Historické oděvy jsou až na jedinou výjimku (korzet z 19. století, který nám zapůjčila Moravská galerie v Brně) vesměs ze sbírek Národního muzea."

Výstava je v nejlepším slova smyslu pro celou rodinu. Velká Retroherna, která je její součástí, je věnována hlavně dětem, ale i jejich aktivním rodičům. V částech nazvaných Kdo si hraje, nezlobí; Šaty dělají člověka; Zlaté české ručičky; Doma je doma a Venku, tam to žije čeká nejen poučení, ale hlavně mnoho zážitků.

PLYŠÁK. 60. léta 20. stol.

Vzpomínky na Tuzex a bony

„Koncem 80. let přišly do Československa první počítače, které se daly koupit pouze v tuzexu, tedy mohli si je koupit jen ti, co někde sehnali bony. Ovšem vysvětlete dnes mladým, co to byly bony," usmívá se Michal Lukeš.

„Byl jsem jedním ze šťastlivců, kterému rodiče takový počítač koupili. Z magnetofonových kazet se nahrávaly primitivní počítačové hry, kazeťák vydával neopakovatelné skřípavé zvuky a parta kluků, kteří se okolo něj shromáždili, ani nedýchala, aby se nahrávání nepokazilo. Na to se nedá zapomenout. I takovou vzpomínku na výstavě najdete."

Dopřejte si tenhle retro výlet i s dětmi. Třeba tu alespoň na chvíli zapomenou na smartphony a tablety…

Čtěte také: V Tančícím domě se vrátíte do osmdesátek