Teď mají před sebou poslední koncert před anoncovanou dlouhou pauzou. A v pražské O2 areně má být dnes večer vyprodáno. Povídal jsem si s polovinou kapely, trojicí Vojtěch Dyk (zpěv), Jakub Antl (baskytara) a Ondřej Sluka (bicí).

Loučíte se v O2 areně. Nemrzí vás, že to není ještě něco většího? Třeba Strahov?

Vojtěch Dyk: Je to škoda, na Strahově jsou fotbalová hřiště… ale napadlo mě Wembley.

Na poslední tiskové konferenci jste mluvili o tom, že cílem hudebníka v normalizačním Československu bylo dostat se do Polska. Měli jste někdy podobné ambice? Třeba Kryštof si tam pár koncertů zahráli?

Dyk: Osobně si to nedokážu představit, protože naše kapela je založena na takovém zvláštním mixu satiry, recese a textů, které celkem dobře fungují v češtině, ale těžko jsou přenositelné do jiného jazyka.

Jakub Antl: Náš koncept je podle mě do zahraničí v této podobě nepřenositelný. Museli bychom asi vymyslet něco jiného.

Ondřej Sluka: Naše satira je postavená na minulosti České republiky, děláme si legraci z věcí, které tady byly a čeští lidé je znají. Ale když se podíváme do Rakouska, budou na nás koukat jako na ufony.

František Soukup na vaší tiskovce mluvil o tom, že si nedokáže představit, že by Nightwork hráli klubové koncerty. To by vám přišel skutečně takový krok zpět? V klubu si přece občas zahrají i Rolling Stones…

Antl: Kdepak, klubový koncerty jsou ty nejlepší!

Sluka: Dokážu si je představit velmi dobře, ale v kapele jsou určitý lidi, kteří ne…

Kdo?

Antl: Nebudeme ukazovat (směje se).

Dyk: Franta podle mě nemyslel, že bychom se nevraceli do klubů nikdy. Spíš tím chtěl říct, že kdybychom se během pauzy kapely měli odhodlat k nějakému koncertu, bylo by to určitě něco většího.

A kdyby se objevil nějaký podnikatel, který si řekne: Chci si na narozeniny objednat koncert Nightwork…

Dyk: Tak do toho jdeme. Stoprocentně (směje se). Třeba panu Kellnerovi bych za milion klidně zahrál.

A Andreji Babišovi, kterého část kapely v minulosti podpořila?

Dyk: Byli to Kuba s Frantou, nechci za ně mluvit, ale spíš šlo podle mě o vyjádření určitých společných názorů než vyslovené podpory. Za sebe ale říkám, že jsem osoba apolitická a myslím, že to je i jeden z důvodů, proč tato kapela tak funguje: je apolitická. Nabídky, abychom to změnili, byly…

KŘEST A POSLEDNÍ SHOW. Před měsícem pokřtili novou desku Čauki Mňauki a teď mají před sebou Nightwork poslední koncert. V O2 areně jim bude předskakovat možná budoucí domácí popová hvězda, objev roku ze sobotního Českého Slavíka Adam Mišík.

Od koho?

Dyk: O tom bych nemluvil. Můj pohled je, že prachy dojdou, ale pověst zůstane. Proto bych do toho nešel.

Na tomhle místě klidně přiznám, že mě váš úspěch překvapil. S vaší tvorbou jsem měl vždycky problém, že jsem vám tu legraci vlastně moc nevěřil. Když jste si na křest desky pozvali třeba Františka Janečka, přemýšlel, jestli si děláte srandu, nebo mu tím vzdáváte hold. Jak to vnímáte vy?

Antl: V téhle kapele věci vždycky vznikaly spontánně, takže častokrát o tom takto do detailu ani nepřemýšlíme.

Dyk: Co se týče Františka Janečka, pro mě to byla spíš sranda.

Sluka: Je to sranda, na druhou stranu je pravda, že byl ve svojí oblasti hodně výraznej. Těžko říct.

Necítíte se trapně, když chvíli zpíváte s B Side Bandem, a pak přejdete k Teplákům?

Dyk: Trapně se necítím. Když mě to baví a sám sobě dokážu do očí říct, že jsem udělal všechno pro to, aby to bylo dobrý, tak se tak necítím.

A ostatní členové kapely?

Antl: S narůstajícím věkem si člověk občas říká, jestli za to stojí dělat tyto věci, ale myslím, že v této partě se hodně snese. Sám za sebe bych to asi dokázal dělat těžko.

Dyk: V této kapele je asi fakt hodně výjimečné, jací lidi se dokázali dát dohromady. Ale je fakt, že i já, sám za sebe, cítím, že chci vyzkoušet něco jiného. Jsou to takoví období. Je možné, že zase za sedm let nás něco popadne.

V O2 areně budete mít 14členný ansámbl. Přemýšleli jste o tom, že byste si pozvali i nějakého superzvláštního hosta?

Antl: Určitě, třeba ruský sbory teď frčej. Ale museli bychom rozšířit pódium a divákům ubrat místo, což se nám nechtělo.

A kdyby mělo jít o jedno jméno z pop music?

Dyk: Moje hlava by řekla DJ Bobo.

To mi nepřijde zas tak nereálné. Zkoušeli jste ho pozvat?

Dyk: Ani nevím. Vím, že to bylo zmíněno. Stejně tak padlo Twenty 4 Seven.

Vyplatí se po finanční stránce udělat takový jeden velký koncert v O2 areně?

Dyk: Vůbec ne. Budeme mít za něho pravděpodobně méně peněz než za jiné. Ale bude to velké a těšíme se na to!

Hodně se mluví, Vojto, o tom, co budete po rozloučení s Nightwork dělat. Kde vás uvidíme dál, vedle B Side Bandu, s kterým předpokládám že budete pokračovat?

Dyk: Zpěvákem B Side Bandu se nestanu, nikdy to ani nebyl můj plán, i když určitě se tomu projektu dál věnovat budu. Chtěl bych si ale udělat vlastní kapelu s mými vlastními nápady, točit filmy, dělat divadlo… Z velké části to, co dělám dodnes.

A vlastní kapela bude podobná jako Nightwork?

Dyk: Bude to něco úplně jiného. Spíše na jazzové bázi.